Povídání s Josefem Dvořákem

Jaký humor je vám nejbližší? Máte nějaké vzory komiků? To je pro komika strašně těžká otázka, protože mluvit o humoru je daleko těžší než ho dělat. Já mám rád především humor, který neuráží, je kreativní a inspirující. Třeba takový, jaký se objevoval na jevišti ještě za dob Vlasty Buriana, kdy komici a herci zářili. Z dalších svých vzorů bych ještě jmenoval například Jindřicha Plachtu, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Ta plejáda je obrovská a nejlepší je vzít si z každého něco - pak se to ve vás smíchá jako v mixeru, a když se to slije do skleničky, tak si na tom ďábelsky pochutnáte. Jakou komedii máte nejradši, ať už divadelní nebo filmovou? Když byla anketa o komedii století, nedovedl jsem se rozhodnout, protože je jich celá řada. Do komedií pro mě totiž spadá třeba i Řek Zorba - nemusí to zkrátka být jenom biograf, ve kterém se člověk hurónsky směje. Měl jsem strašně rád semaforskou Kytici, Elektrickou pumu, nebo inscenaci S Pidlou v zádech a moc rád jsem hrál třeba i Lakomce. Je ale pravda, že je i několik komedií, které jsem z hlouby duše nenáviděl. Takových je ale naštěstí jen několik a jsou už dávno zapomenuty. Stal jste se kmotrem brněnské inscenace Škola žen, co na svého kmotřence říkáte? Já jsem ani netušil, že vyfasuji kmotřence tak šikovného, chytrého a tak poučeného Ivanem Rajmontem, jehož režijní rukopis je na inscenaci opravdu poznat. Brněnští byli výborní a zkrátka mají na repertoáru krásnou komedii, které je už přes 300 let, a přesto nezestárla. Když se nemají současní autoři kde učit, ať si prolistují Molièra, který dokázal komedie sypat z rukávu. Hrál jste někdy na pardubických divadelních prknech? Já jsem tady hrál mnohokrát a rád se sem se svou divadelní společností vracím. Někdy bych chtěl viděl ten zástup lidí, kteří naše představení viděli - mohli bychom si uspořádat takový potlach, třeba na Kunětické hoře. Těch představení byla opravdu spousta a odhaduji to tak na stovku, ale možná že jich bylo i víc. A každé představení je tu opravdu pěkné - pardubické publikum je totiž výborně vychované a do divadla chodí s velikánskou chutí.