Pravy 5.4.2009

"Většinou ale domy zůstávají ve vlastnictví původních rodin. Jejich potomci sem buď jezdí na chalupu, nebo, třeba ti mladí, se stěhují do domů po předcích a přestavují si je," řekla starostka obce Miloslava Zemanová a dodala, že nové domy se ale v Pravech příliš nestaví. Pravy sice patří mezi pět nejmenších obcí Pardubického kraje, tedy těch, v nichž žije méně jak sto obyvatel, mají však dlouhou a zajímavou historii. Obec je kolébkou vladyků z Prav. Jejich tvrz stávala na místě čp. 17. "Pamatuji si ještě náznaky valů, ale řada terénních úprav už místo tvrze přeměnila natolik, že dnes není k rozeznání," sdělila starostka Zemanová. Podle starých pramenů se ale zachoval sklep, v němž si pravečtí občané za prusko - rakouské války v roce 1866 ukrývali cenné věci. Kde mu je však dnes konec. S praveckou tvrzí a místními vladyky souvisí také první písemná zmínka. Ta uvádí v roce 1402 jako majitele Přibíka, později Prokopa z Prav. Vladykové ji vlastnili jen do poloviny 15. století a patrně vymřeli, protože král Ladislav pak v roce 1457 tvrz udělil Vratislavovi z Mitrovic, poté ji vlastnil Mikuláš Rohovlád z Bělé, Pernštejnové a nakonec se stala součástí komorního pardubického panství. Samotná tvrz zanikla někdy na počátku 16. století. Za vlády Pernštejnů byly Pravy středem rybničního hospodářství. Rybníkům patřila jména jako Pravka, Pustý, Obecník, pod vesnicí Návesník, Durázka, na Kasalicku to byl Starý, Táborský, Rokosatý, Nový, Kvítek a Vomlinka. Ze všech těchto rybníků se nezachoval ani jediný, byť se dnes na katastru obce nacházejí tři. Byly ale založeny později. "Na počátku minulého století se naše obec pyšnila budováním vodovodu, který se stavěl dříve než v mnoha velkých městech. Pod strání v Pravech totiž vyvěrá vydatný pramen výborné vody. V roce 1924 u něj byla postavena vodárna a vodovod pro obec Pravy a nedalekou Michnovku. Vodovod i pramen sloužil až do roku 2005," pochlubila se starostka Miloslava Zemanová. Dějiny nebyly k obci vždy přívětivé. Tak například krátce po druhé světové válce, již v srpnu 1946, postihla Pravecké pohroma v podobě větrné smrště. "Pamatuji si na to docela dobře. Smršť se tehdy přehnala přes jednu polovinu obce a smetla všechny střechy. Ty byly v té době ještě z větší části doškové. Padla dokonce i novostavba velké stodoly, kterou pak museli stavět od základů. Tehdejší ministr průmyslu Bohumil Laušman zařídil pomoc armády, která přijela a asi tři měsíce pomáhala škody odklízet a vše dávat do pořádku," vzpomíná dnes jedenaosmdesátiletý František Váňa s tím, že ze střechy jejich domu vítr odnesl jen několik tašek. "Vichřice trvala asi jen dvě minuty, pokračovala dál a skončila někde u Bohdanče. Přesto nadělala veliké škody," uvedl Váňa. Dalším nepříjemných mezníkem byl počátek šedesátých let minulého století, kdy Pravy ztratily samostatnost a staly se součástí Kasalic. Teprve od roku 1990 je obec opět samostatná. "Tehdy jsme začínali od nuly," vzpomíná Miloslava Zemanová. Nedostatek financí tak omezuje rozvoj obce, kde je pro občany k dispozici vlastně jen hospoda s omezeným prodejem potravin, i nadále. "Přínosem byly peníze, které jsme získali za prodej pozemků pro výstavbu dálnice D11. Ta dnes vede kousek za obcí. Za peníze jsem vybudovali kanalizaci," řekla Zemanová a doplnila, že v obci od zahájení dálničního provozu v roce 2006 sídlí dálniční policie. Jediným spolkem, který v obci pracuje, je sbor dobrovolných hasičů. Byl založen v roce 1884 a dlouhá léta vlastnil historickou stříkačku s ručním stříkáním a koňským potahem. Podle starostky Zemanové se dnes neví, kde se stříkačka nachází. "Slyšela jsem, že může být v sousední vesnici, ale je také možné, že je již zničena," spekuluje starostka Miloslava Zemanová. Chcete-li si prohlédnout památky v Pravech, stačí procházka po návsi. Její střed tvoří návesní rybník a nedaleko od něj stojí památný pískovcový kříž z roku 1859 s vedle něj kovová zvonička. Ačkoli na ní visí malý zvonek, obcí se jeho zvuk již neozývá. "Od té doby, co jsme instalovali místní rozhlas, se už i umíráček zvoní rozhlasem," řekla starostka Zemanová. Stáří zvonku sice nezná ale ví, kdo jej vyrobil. "Zvonek je dílem místního kováře, který bydlel naproti zvoničce," uvedla Miloslava Zemanová. Za shlédnutí stojí i bývalá vodárna z roku 1924, kolem níž vyrostlo nedávno dětské hřiště.

Neděle 5.4. po 12. hodině.