Romantický lesní hrádek Aichelburg je zároveň pomníkem. Připomíná mecenáše východních Krkonoš

Romantický lesní hrádek Aichelburg je zároveň pomníkem. Připomíná mecenáše východních Krkonoš
Ve východních Krkonoších kousek od Pece pod Sněžkou, ukrytý na lesnatém úbočí Světlé hory v nadmořské výšce přes 736 metrů, stojí působivý hrádek Aichelburg. Původně kamenný hrádek postavil vděčný lesní personál panství Maršov na počest svého dobrého hospodáře a mecenáše východních Krkonoš, hraběte Bertholda. Vystoupat se k němu dá z Horního Maršova od mostu a jezu v údolí řeky Úpy.
Po výstupu obnoveným štětovaným chodníkem z Horního Maršova od mostu přes řeku Úpu před vámi náhle jako zjevení vyvstane lesní hrádek Aichelburg. Pokud v tu chvíli už budete znát příběh spjatý s touto romantickou stavbou a s osudem hraběte Bertholda Aichelburga, budou vaše pocity dvojnásob silné. Dřevěné hradní stavení s kamennou věží je totiž vlastně pomníkem.
Berthold Maria Johann Anton Franz Daniel, hrabě z Aichelburgu je dnes označován za dobrého hospodáře, který po neúspěšném studiu práv v Praze a dvouleté vojenské kariéře začal v roce 1847 spravovat panství Horního Maršova. Pod Bertholdovým vedením vznikl v Maršově okresní soud, pila a v nedalekém Temném Dole také přádelna. Podpořil založení sklárny a několika brusíren dřeva.
Přispěl také ke zlepšení života zdejších horalů. Píše se o něm i jako o muzikantovi, který měl rád společenský život. Byl také nadšeným divadelníkem a to se mu prý stalo osudným. Ve svém pivovaru vytvořil divadelní sál. Jeho manželce se ale nelíbilo, že se stále věnuje divadlu. Pohádala se s ním a pro něj to byl tak silný osobní nesoulad, že roku 1861 spáchal sebevraždu. Shodou okolností právě pistolí, kterou mu manželka Theodora Ernestina Aichelburgová věnovala.
O dva roky později postavil lesní personál na jeho panství symbolický pomník v podobě kamenného lesního hrádku Aichelburg. Bylo to poděkování za to, že se zasloužil o povznesení východních Krkonoš a vyjádření úcty k člověku, který nikdy nemyslel jen na sebe.
Berthold s Theodorou si hledí do očí
Busta hraběte Bertholda zdobí hradní síň Aichelburgu. Přesně proti ní je kopie dřevěného střelečského terče s portrétem manželky Theodory. Podle Pavla Klimeše, zástupce Hradní společnosti Aichelburg, si tu manželé hledí z očí do očí a mají dost času na to, aby si svoje problémy „vyříkali“.
Původní umělecká zřícenina sloužila hlavně turistům, byla tam dokonce i hradní restaurace. Nepříznivá poloha, časté lesní kalamity, lavinové nebezpečí a poškození vodovodního potrubí však přispěly k tomu, že místo začalo postupně chátrat.
Zmínka z roku 1901 už uvádí lesní hrádek jako zříceninu. Po roce 1945 zmizel z map název Aichelburg, který nahradilo slovo „hrádek“. Obnovit se jej podařilo v roce 1999 hlavně díky iniciativě a úsilí Hradní společnosti Aichelburg a také Správě Krkonošského národního parku a místního informačního centra Veselý výlet.
Na chvilku kastelánem
Hradní síň, původně kamenná byla nahrazena dřevěnou s využitím tradiční tesařské konstrukce bez použití kovových prvků. Síň je trvale uzamčená, každému zájemci ale rádi půjčí klíč v informačním centru Veselý výlet v Temném Dole, a to v sezóně od 8:30 do 15:30. Když už budete uvnitř hrádku, nezapomeňte vystoupat po samonosném schodišti až na horní plošinu věže a užít si krkonošské výhledy.
Pokud vám to čas a kondice dovolí, můžete se projít i po vycházkové trase Aichelburg, která vám nabídne nejen pobyt v krásné přírodě, ale i adrenalinové zážitky. Navíc budete procházet klidnými místy, o kterých mnoho turistů neví.
U kamenné cesty z Horního Maršova vzhůru na lesní hrádek můžete zaparkovat u mostu přes Úpu poblíž jezu. Ideální je ale využít hromadnou dopravu a vystoupit v Temném Dole. Lidé tuto lokalitu navštěvují také tak, že sem projdou přes kopce: od Velké Úpy, Pece pod Sněžkou nebo od Černé hory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.