Rozhlednu na Jedové u Olomouce zbourali kvůli utajení vojenských manévrů na Libavé
Hora jménem Jedová s nadmořskou výškou 633 metrů je výrazným vrcholem Nízkého Jeseníku, vypínajícím se nad vesnicí Pohořany jen pár kilometrů od Olomouce. Daleké výhledy lákaly nahoru turisty, kteří tam dokonce postavili rozhlednu. Ta však později vzala za své. Ale i tak je Jedová jedním z nejfrekventovanějších turistických míst Olomoucka.
Výrazný vrchol Jedové je viditelný již z dálky. Vystupuje z poměrně plochého pohoří Nízkého Jeseníku vedle Svatého Kopečku a Radíkova. Právě odtud vede na vrchol Jedové jedna z turistických tras, jejíž opačný směr vychází ze Šternberka.
Už odpradávna bylo úbočí Jedové dopravním koridorem. Od středověku tudy vedla obchodní stezka, kterou mířili cestující z Olomouce do Slezska. Podle vesnice Jívová, která se díky svému mohutnému kostelu nedá přehlédnout ani z vrcholu Jedové, se jí říkalo Jívovská cesta. V 18. století byla upravena na vozovou cestu, v jejíž trase vede dnešní sinice mířící až do Moravského Berouna.
Cestou nahoru se formani mohli dvakrát občerstvit
V té době byly vybudovány také dva formanské hostince, které dodnes najdeme u silnice. Prvním, který sloužil k odpočinku a načerpání nových sil po prvním větším stoupání z údolí Hané nad osadu Véska, byla Dolní bouda. Pamětníci si jistě vzpomenou, že ještě ke konci 20. století byl hostinec v této budově v provozu.
Kromě občerstvení se zde formanům nabízela i přípřež. Další pár koní byl mnohdy nezbytný, neboť stoupání až na nejvyšší bod silnice u další hospody nazývané Horní bouda, není jednoduché ani pro současné nákladní automobily. Hospoda Horní bouda byla v roce 1785 přestavěna na zájezdní a ubytovací hostinec a právě tady formani přípřež zase odpojili a pokračovali k Jívové. Dnes slouží Horní bouda, která je stranou vesnické zástavby, pro soukromou rekreaci.
Právě od Horní boudy se dá vystoupat na vrchol Jedové. Nabízí se z ní krásný výhled na celou Hanou, ale i na Hrubý a Nízký Jeseník. Dnes se spíše rozhlédneme z úbočí této hory, neboť na jejím vrcholu je poměrně hustý les. Kdysi tam ovšem stávala rozhledna, kterou v roce 1932 na německém území postavili kupodivu členové Klubu Československých turistů. Jednalo se dřevěnou stavbu bez opláštění vysokou asi 20 metrů s půvabnou kruhovou vyhlídkou.
Rozhledna sloužila lidem jen pár let
Rozhledna byla v provozu až do roku 1938, kdy ji její správce pro údajný špatný stav uzavřel pro veřejnost. Místní historikové se domnívají, že se jednalo jen o zástupný problém. Pravděpodobně ho, jako jednoho z mála českých obyvatel obce Pohořany přímo pod vrcholem, tamní henleinovci donutili zamezit přístupu českých turistů do vsi.
Po obsazení Olomoucka německými vojsky byla rozhledna uzavřena definitivně a po celou válku sloužila jako pozorovací hláska protiletecké obrany. V té době byl na vrcholu hory vybudován i dřevěný domek pro službu konající posádku.
Rozhledna válku přežila a po jejím skončení byla opět krátce v provozu. Vše se změnilo v roce 1948, kdy přišel z Ministerstva národní obrany na okresní národní výbor příkaz k demolici stavby. Z rozhledny bylo totiž vidět i na nově vzniklý Vojenský výcvikový prostor na Libavé. A možnost, že by nepřátelští agenti mohli pozorovat manévry, které tam probíhají, se stala rozhledně osudnou.
V devadesátých letech se krátce uvažovalo o obnově vyhlídkové věže. Ta měla sloužit jako vysílač, jenže z projektované stavby sešlo. Nakonec byl několik desítek metrů pod vrcholem vztyčen sloup s vysílacími anténami pro radiové stanice a mobilní operátory. Na rozhled se tedy příliš těšit nedá.
Ještě než toto místo opustíme, stojí za zmínku také vysvětlení jeho německého jména Sauberg. Tak horu odpradávna titulovali místní Němci. Hora divokých sviní, jak se dá název přeložit, je možná odkazem na nejstarší pojmenování těchto hor. Už v 1. století našeho letopočtu dal římský kartograf Klaudios Ptolemaios ve své mapě Evropy celému severnímu hraničnímu pohoří Česka jméno Kančí les.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Zdražujete? Nenakupujeme. Obchodníci v Chorvatsku přišli kvůli bojkotu asi o polovinu tržeb
-
Hrozí české firmě na ruském seznamu hackerský útok? ‚Rizika pomsty jsme si vědomi,‘ říká její šéf
-
Bez detailů, ale s urážkami. Slovenští politici nevysvětlili, co přinesla jejich cesta do Moskvy
-
ONLINE: Kyjev odmítl obvinění z kybernetického útoku. Podle Fica šlo o pokus zlikvidovat vládu