Situace po Mnichovu 1938 v něčem připomíná náladu části naší společnosti dnes, říká historik

„Každý školák se učí, že válka začala 1. září 1939 napadením Polska, ale první obětí mocichtivosti Hitlera a nacistů byla naše země. A to začalo už 14. března 1939,“ konstatuje Jindřich Marek.

„O část země jsme přišli ještě dřív, velice rychle po mnichovském diktátu. Slovensku a Podkarpatské Rusi byla slíbena autonomie. „Slovenští luďáci, aby si ještě víc zdůraznili tu svoji autonomii, si prosadili tu pověstnou pomlčku a byli jsme Česko-Slovensko. Takže v té době od 6. října 1938 až do 15. března 1939 je zvykem psát Česko-Slovensko a mluvíme o takzvané druhé republice.“

Dala se po Mnichovu očekávat úplná okupace?

„Důstojníci zpravodajské služby věděli, že Němci jsou v situaci, kdy se nezastaví. Věděla to část politiků, část lidí, kteří uměli přemýšlet jako v šachu o pár tahů dál, ale ostatní lidé si to možná neuvědomili. Byli rádi, že se vyhnuli válečnému konfliktu. A co je čeká dál, o tom nijak hluboce nepřemýšleli.“

Podle historika už se situací moc dělat nedalo. „Atmosféra ve společnosti se strašně změnila. Na povrch začaly stoupat síly, které prosazovaly užší spolupráci s Německem. Věřilo se v takové ty mýty, že když budeme rozumní a budeme Německu ustupovat, tak bude všecko v pořádku.“

Represe demokratických hodnot

Stres z Mnichova vedl podle něj i k předčasné smrti Karla Čapka, který byl vnímán jako symbol té doby, potom na něj pořádali štvanice. „Začalo se nadávat na těch předchozích 20 let, že ta demokracie byla k ničemu a v tom parlamentu se jenom hádali apod.. V lecčems to připomíná určité prvky nálad části naší společnosti dnes. Takže tu byla touha vyhovět Němcům a zatlačovat z politické scény ty, kteří byli symboly té masarykovské demokracie.“

Prezident Edvard Beneš měl vše promyšlené do detailu. Věděl, jak to dopadne, proto odjel do exilu, aby mohl, až přijde ta vhodná chvíle, reagovat. Po Benešovi nastupuje Emil Hácha. „To nebyl ani politik, byl předseda nejvyššího soudu, ale po té frustraci z Mnichova ho přesvědčili, aby funkci vzal. On na to nakonec přistoupil a zřejmě toho do konce života litoval. Jeho politické mantinely byly velmi uzoučké. Už, jak se Česko-Slovensko začalo psát s pomlčkou, neměl šanci.“

Protektorátní prezident Emil Hácha a nacistický vůdce Adolf Hitler|foto:Vojenský historický ústav

Hácha odporoval

„Německá propaganda byla jasně protičeská. Opět mi to připomíná některé věci, co se dějí teď na Ukrajině. Němci nám v říjnu sebrali pohraničí. V prosinci měl Hitler projev. Čekalo se, že bude uspokojen, ale on naopak žádné záruky té zmrzačené zemi s pomlčkou nedal.“

Když v březnu Hitler s Háchou vyjednal kapitulaci, byl nebývale nadšený. „Některé historické publikace zmiňují, že byl v takové euforii, že na své spolupracovníky křičel, ať mu dají pusu na obě tváře, že to je jeho největší úspěch. Byl od roku 1933 zvyklý, že mu nikdo neodporuje a najednou mu tam starý pán dvě hodiny odporoval. Tak asi to bylo vypětí, proto ta euforie. Ale každý soudný člověk věděl, že půjde dál, že malá česká země mu stačit nebude. Předhazovali nám iluzi míru, ale už to byla de facto válka.“

Jaké absurdity si po podepsání kapitulace všímá plukovník zpravodajské služby? Jakou roli sehrál Edvard Beneš po kapitulaci? Kdo dorazil s Adolfem Hitlerem do Prahy? Poslechněte si v pořadu Alex a host.

Alex Mynářová a Jindřich Marek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas