Středeční Noční linka: Naši potomci - aneb jaké jsou naše děti?

16. říjen 2019

Jste pyšní na své děti? Na co nejvíce? Co se vám při jejich výchově podařilo a v jaké oblasti jste měli být třeba tvrdí a přísnější? Jdou vaše děti ve vašich šlépějích? Předali jste jim třeba i své zkušenosti ze svého oboru a oni se mu teď věnují? Nebo vás trochu zklamali tím, že si šli a jdou prostě svojí cestou? Co pro vás při výchově vašich dětí byl velký oříšek a na co jste naopak velmi pyšní?

Naše děti bývají velmi často naší pýchou a chloubou. Někdy si ale vyčítáme, že jsme je mohli třeba vychovávat trochu jinak, že mohli být samostatnější a méně rozmazlené. A někdy se prostě také něco nepovede. Co vy a vaše děti - vaši potomci?

Blanka|Dobry vecer mam uz 20 leteho syna uz si sehnal svoje bydleni tak nejsem mama hotel ale musim napsat ze ho v jeho veku obdivuji ze se o spoustu veci umi sam postarat ja sama jsem se sama osamostatnila az ve 24 letech. Myslim si ze kdyz zacnou co nejdrive je to pro ne jen to nejlepsi ,ale nevysvetluj te si ze jsem ho doma nechtela on sam si to tam rozhodl pracuje tak jsem na neho s manzelem hrda zdraví vas blanka z východních čech
Eva|Dobrý večer, mám dvě děti a snažila jsem se je vychovat podle pravidel slušného chování k čestnosti, pravdomluvnosti, k empatii k druhým lidem, aby si zachovali rovnou páteř a nemusela se za ně stydět, dostali vzdělání. Pak se oženili a vdaly a odstěhovali se z domu. Vzali si "silné" partnery a tak jsem postupně zjišťovala, že od svých zásad v mnohém upouštějí a přizpůsobují se lehce svému protějšku k povrchnímu jednání. Moc mě to mrzí,že jim to takhle víc vyhovuje, ale nic s tím nenadělám, Může mě utěšovat jen to, že mají všichni práci, rodinu a nefetují.Dobrou noc přeje Eva
Alena|Přeju dobrý večer všem posluchačům a taky Vám, paní Jitko. Já nemám děti, velmi mne o mrzí, ale osud nebyl ke mně vstřícný, tak nemůžu posloužit chlubením, zda jdou děti v mých šlépějích. Můžu jenom říct, že moji rodiče mne vychovali dobře, nikdy jsme neoplývali blahobytem, přesto jsme se měli velmi rádi a já jsem jim zajistila hezké stáří. Do Noční linky téměř denně volají někteří posluchači a stále se chlubí, jak jsou děti a vnuci tak hodní, jak je mají rádi, jak kolem nich skáčou, zajímavé je, že nikdy nezavolá nikdo, že jeho dítě ho nerespektuje, i když má všechno možné, že ho zahrnují penězi a proto nemusí pracovat, že se třeba špatně učí a že jim to přesto nevadí, většinou volají babičky, jak jsou děti a vnuci úžasní. Já spíš oceňuji, když mají rodiče handicapované dítě a dovedou je bez chlubení až do dospělosti a všechno je dokážou naučit, přitom zůstanou velmi skromní. Těším se na dnešní příběhy.