Strůjci kolektivizace zemědělství zabavovali pole. Měli na svědomí tisíce zničených životů a lidských tragédií
Jedním z příkladů násilné přeměny naší společnosti pod komunistickou totalitou byla kolektivizace zemědělství. Na přelomu 40. a 50. let začalo vedení státu nutit sedláky a drobné zemědělce, aby svá pole a chovy odevzdali do jednotných zemědělských družstev.
Dělo se tak samozřejmě po sovětském vzoru a komunisté k tomu měli účinné nástroje: zrušili tržní hospodářství a soukromníkům nastavili tak vysoké povinné dodávky, že neměli šanci je sami splnit. Těm nejodbojnějším pak vyhrožovali, majetek jim nezákonně zabavovali nebo je rovnou zavřeli do vězení. Symbolem kolektivizace bylo rozorávání mezí, čímž se soukromá pole přeměnila v rozlehlé družstevní lány.
Historici se shodují, že kolektivizace zemědělství rozvrátila vrstvu soukromých rolníků, narušila sociální vazby a kulturní zvyklosti. Strůjci kolektivizace měli na svědomí tisíce zničených životů a lidských tragédií.
Celý proces mnohde podnítil i neblahé změny v krajině a celkovém rázu českého a moravského venkova. Částečnou nápravou kolektivizace byly restituce zabavených majetků v 90. letech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
