Studenecké skály v Orlických horách jsou rájem začínajících i pokročilých horolezců

„Nejvyšší masiv Orlických hor je z ruly a je asi 500 metrů široký. Nejvyšší skála je vysoká asi 20 metrů,“ říká člen horolezeckého klubu Letohrad Martin Olšar. Studenecké skály tvoří celkem pět skalních celků, které přerušuje štěrkový splaz, tedy pohyblivá masa malých kamínků. Masiv začíná u někdejšího buku, takže Bukovou skálou, a končí skálou zvanou Fantomas.

Druhá skála má název Krvavá. Jedna její spára je totiž tak ostrá, že na ni málokdo vyleze bez alespoň trochu zkrvavené ruky. Jinak je ale spíš oblejší a připomíná díky tomu pískovec.

Významné je, že letohradský horolezecký klub všechny skály pečlivě zajistil. Po dvou třech metrech jsou osazeny bodháky a lezení je tedy bezpečné. První úchyty čekají podle obtížnosti lezení dva až tři metry nad zemí, u lehčích skal i o kousek výš. K prvnímu nýtu se člověk musí dostat sám podle zásad lezení, tedy mít tři pevné body a dodržovat zásady bezpečnosti.

Úchytné nýty jsou do skály zapracovány tak, že se vyvrtá díra přesně na velikost nýtu a poté se zalepí chemickou maltou, což je směs písku a pryskyřice.

Duha nad Suchým vrchem|foto: Víta Balcarová

Poslední skála je nejtěžší, musí se totiž přes dominantní převis. Úspěšné lezce čeká nahoře strom vrostlý do skály a zasloužený pocit vítězství. Podle Martina Olšara si ale nejspíš většina horolezců úlevně vydechne se slovy „přežil jsem“.

Na Studeneckých skalách je navíc několik vyhlídek na Orlické hory, na Kralický Sněžník a ostatní okolí, například směrem k Lanškrounu. Po červené turistické značce sem můžete dojít od Vlčkovic, nebo z parkoviště U křížku. Na vyhlídky vede i spousta pohodlných chodníčků přímo z podskal.