Svaz Cikánů-Romů se v 70. letech významně podílel na schvalování žádostí o odškodnění Romů přeživších rasové perzekuce 2. světové války

„V prvních poválečných letech na ně bylo nahlíženo na jakékoliv jiné lidi, kteří prošli koncentračními tábory. Částečná shovívavost tam proto určitě byla. Na druhou stranu ale už hned po válce v některých případech byly v české společnosti tendence vytvářet nová místa pro koncentraci. Například v roce 1947 vznikl požadavek, aby v obci Cerhonice, tedy v blízkosti Let u Písku, vznikl nový koncentrační tábor a to proto, že cituji: „Romové, kteří se vrátili z koncentračních táborů, se nepolepšili.“ Rozhodně nešlo o rasovou perzekuci, k tomu docházelo v jednotlivých případech. Je třeba připomenout, že někteří Romové přežili válku, protože se jich jejich sousedi zastali. Šlo ale o velmi ojedinělé případy,“ říká romistka Renata Berkyová.

V 70. letech vyžadoval úřad víc dokladů o tom, kde a jak dlouho byli vězněni. Nestačilo jim prohlášení nebo svědectví. Byl vyžadován úřední dokument z Osvětimi nebo archivu. Berkyová tak během svého výzkumu mohla porovnávat bezmála sto žádostí bývalých vězňů letského tábora, které měla k dispozici k podrobné analýze.

„Zajímalo mne, zda tehdejší ministerstvo národní obrany, které mělo vyhodnocování na starosti, rasovou perzekuci zpochybňovalo. U většiny letských žadatelů se systémové zpochybňování nepotvrdilo, ale u některých žádostí bylo zcela jednoznačné. Nejen u internovaných v Letech, ale i u těch v Auschwitz – Birkenau stojí, že tam byli kvůli tomu, že jsou „práce se štítící“ a tudíž nemají nárok na odškodnění.“

„Ve většině případů se nakonec podařilo dosáhnout toho, aby kompenzaci dostali. Proces zpochybňování ale nad nimi stále vysel.“

Při schvalování žádostí sehrál velkou roli Svaz Cikánů-Romů, i když fungoval jen od roku 1969 do roku 1972. Ilegálně pak ještě další tři roky.

„V procesu schvalování žádostí sehrál velkou roli Svaz Cikánů-Romů v 70. letech. Předsedala mu komise složená z koncentračních vězňů, přeživších. Vyjednávali se zástupci ministerstva a se zástupci Svazu protifašistických bojovníků. Usilovali i o to, aby se Svaz Cikánů Romů stal styčnou institucí, přes kterou budou všechny žádosti procházet. Institucionální zastoupení tedy sehrálo velkou roli. Srovnejme to s židovskými žadateli, kteří už bezprostředně po válce navázali na židovské organizace“

„Sídlo svazu bylo v Brně, proto velká část žádostí pocházela od moravských Romů. Já se ve svém výzkumu ale zajímala o žádosti z Let, tedy od českých Romů. I u nich se ale objevuje spolupráce se Svazem Cikánů-Romů.“