Svou první kytaru jsem dostal od rodičů pod stromeček, říká mladý muzikant Chavolo Vlasák

V kolika letech jste začal hrát na kytaru?

„V 11 letech, když mi táta s mámou koupili k Vánocům kytaru.“

Co to pro vás znamenalo?

„Když jsem ji vybalil, táta mi ukázal pár akordů, které jsem pak v pokoji trénoval asi půl hodiny a naučil se je. Táta tomu nemohl nevěřit.“

Také bych nevěřil tomu, že se za půl hodiny naučíte hrát na kytaru.

„Naučil jsem se E moll, A moll a s nimi první písničku, kterou mě táta naučil i s rytmem. No a pak jsem pokračoval dál.“

Zjišťoval jste, čím byli vaši předci či jakou hudbu poslouchali?

„Můj otec vždycky hrál evergreeny, Gipsy Kings, zpíval Elvise, párkrát jsem byl na několika jeho koncertech s Richardem Cortézem a hrozně se mi to líbilo. A můj předek, harmonikář Rudolf Hauer, hrál evergreeny a francouzské valčíky.“

Světové jazzmany znám od raného dětství

Když váš tatínek jezdil po festivalech, bral vás s sebou?

„Moc často ne, spíš jsem na něj čekal doma s mámou a poslouchal jsem Django Reinhardta, Stochelo Rosenbergra, aj.“

To už jste měl poznatky o těchto jazzmanech?

„Ano, o nich už jsem věděl v šesti letech.“

Řekněte nám, jak probíhají vaše zkoušky…

„Zavřu se do pokoje a pustím si nějaké video, ze kterého beru inspirace. Třeba s Chet Atkinsem. Na zkoušky pak chodí náš strejda Matěj a můj táta a hrajeme spolu až do rána.“

Takže to není zkouška, ale spíš domácí koncert?

„Ano!“

Sólo mi sedí víc než doprovod

V současné době studujete na konzervatoři. V jakém jste ročníku?

„Ve druhém. Rád bych si udělal titul a stal se učitelem.“

Učil byste jazz?

„Ano.“

A hrajete doprovod, nebo sólo?

„Hraju sólovou kytaru.“

Někteří kytaristé během hraní zjistí, že je pro ně doprovod lepší než sólo, které je náročnější. Kdy jste se rozhodl pro sólo?

„Když jsem začínal, hrál jsem hlavně doprovod, k sólu mne to ale vždycky táhlo. Když jsem pozoroval, co dělá Django se dvěma prsty, anebo Stochelovu čistou a přesnou techniku, anebo Biréliho, který zapojuje i prvky z vážné hudby či moderního jazzu, řekl jsem si, že to bych chtěl umět taky.“

Váš tatínek hraje doprovod, tedy se vzájemně doplňujete.

„Skladby vybírám já., a to hlavně valčíky. Ty jsou totiž hodně technické a hrozně se mi líbí jejich melodie.“

Evoluce, kterou nezastavíme

Skládáte hudbu?

„Ano, pokouším se. Složil jsem pár valčíků a nedávno jednu gypsy bossu, která se jmenuje La fantasia.“

Hrál jste ji už někde?

„V Německu na Django festivalu a musím říct, že měla úžasný ohlas. Měl jsem z toho velkou radost.“

„Jezdním do Německa, do Hildesheimu, hlavního města Sinty kultury. Pořádá se tam festival Django Reinhardt, který pořádá Ricardo Laubinger, což je zároveň manager, který se o mne v Německu stará.“

Setkal jste se už s jazzovými velikány?

„Ano, měl jsem to čest potkat se s Tchavolo Schmittem.“

Co to pro vás znamenalo?

„Pro mne to byl obrovský zážitek. Hlavně to, že jsme ho mohli hned po festivalu vzít k nám domů a tam jsme společně jazzovali až do pěti do rána.“

Jazz, který hrál váš tatínek za mlada a dnešní jazz – dá se říct, že se tato hudba modernizuje?

„Gypsy jazz prošel docela velkými změnami. Teď obsahuje prvky vážné hudby, do gypsy jazzu se předělávají různé skladby od Mozarta, od Bacha, ale i popové skladby, například od Elvise nebo od Beatles. Jsou tu mladší hráči, kteří muziku posouvají dál. Je to evoluce, kterou nezastavíme.“

Víc než jen jedna kytara

Kolik máte doma kytar?

„Poměrně hodně!“

Když jsem natáčel s vaším tátou, prozradil mi, že každá z kytar je určena pro jiný styl.

„Mám dvě kytary na doprovod od luthiera, který se jmenoval Bartolo Busato, který stavěl gypsy jazz kytary ve Francii už od 20. let. A pak mám ještě jedno Busato, sólové, které je z roku 1940.“

Hrál jste už na kytaru, která je postavená přímo na míru?

„Hrál jsem na jednu postavenou pro Tchavolo Schmitta.“

A je v tom rozdíl?

„Od Busato kytar to není moc velký rozdíl. Lutiérové ve Francii je dělají podle starých plánků a řídí se starými tradicemi.“

Přemýšlel jste už o tom, že byste si nechal vyrobit kytaru na zakázku?

„Ano, přemýšlel.“

Kolik taková kytara stojí?

„Záleží na lutiérovi – jaké má jméno, jak jsou jeho kytary žádané a jak jsou kvalitní. Od toho se cena odvíjí. Třeba od Stefan Hahl, na jehož kytary hraje Biréli Lagrène, si klidně účtuje 14 tisíc euro za jednu.“

Kde vás můžou posluchači a diváci slyšet, vidět nebo kontaktovat?

„Na stránkách Django Always jsou sepsané naše koncerty, na kterých budeme v nejbližší době vystupovat.“