Talentů ubývá, je potřeba reagovat, shodují se bývalí hokejisté Milan Hnilička a Petr Nedvěd

22. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Nedvěd a Milan Hnilička

Potkávali se v Liberci, v New Yorku a ve Spartě, strávili spolu spoustu času. „V New Yorku jsme měli skvělou partu, škoda, že to nevydrželo dýl,“ zavzpomínal Petr Nedvěd.

V oblasti hokeje si velmi rozumí a kromě aktivních hokejových let se pracovně sešli v Českém svazu ledního hokeje. „Jsme kamarádi i mimo led, takže tohle je příjemná a přirozená spolupráce,“ říká Milan Hnilička, bývalý brankář a bronzový z olympiády v italském Turíně v roce 2006.

Oba začali s profesionálním hokejem v 16 letech, ale každý jinde. Petr Nedvěd odjel do Kanady, bylo mu čerstvých 17 a už tam zůstal. „Byla to cesta za snem, do neznáma, musel jsem si to tam osahat. Průběh turnaje diktoval, jestli se vrátím, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že tam zůstanu, ale bylo to strašně těžký rozhodnutí. V Čechách jsem nechal rodinu, to bylo ještě před revolucí.“

„Nevím, jestli si uvědomoval, že tu rodinu už nemusel nikdy vidět, to si málokdo umí představit,“ zamýšlí se Milan. „My z hokejového prostředí byli docela závislí na rodinách. Já třeba odešel z malého města do většího na internát, a i to vzbudilo pozdvižení.“

Když se začal bortit režim v roce 1989, byla to obrovská oslava. „V daný moment už jsem věděl, že se můj hokejový sen začíná realizovat a rodiče mohli přiletět do Kanady. Mohli bejt u draftu a tohle bylo asi nejvíc. Maminka byla šťastná, táta mi ten odchod zpočátku ještě trochu vyčítal, ale pak to byla satisfakce, když viděl, že se mi začalo dařit,“ vzpomíná kanadsko-český útočník. Nakonec hrál až do 43 let. „Chtěl jsem pokračovat, dokud budu přínosem, a pořád to nějak vycházelo. Ale na Jardu Jágra nemá asi nikdo, je v tom výjimečnej. Já cítil jak psychicky, tak fyzicky, že už je čas skončit.“

To Milana Hniličku donutily ukončit kariéru začínající zdravotní problémy. „Já měl chuť ještě hrát, i když psychicky jsem toho měl už dost. Bylo mi 36, takže v té době už jsem měl za sebou dvacet let profesionálního hokeje. A když se dnes ohlídnu, tak si myslím, že jsem skončil v pravý čas.“

Petr Nedvěd, Alex Mynářová a Milan Hnilička

Český hokej může zase překvapit

Petr Nedvěd jako generální manažer hokejové reprezentace si myslí, že už je načase, aby ‚to zazvonilo‘. „Čeká nás zimní olympiáda, tak poměříme síly s těmi nejlepšími na světě. A já věřím, že ji odehrajeme tak, abychom si tu šanci dali. Do role favorita se nepasujeme, momentálně je náš hokej v útlumu, ale úspěch není nereálný.“ „Ale my téměř nikdy nebyli favorité. Je důležité dostat se do těch vyřazovacích částí, a tam už může každý překvapit,“ doplňuje Milan.

Česká reprezentace čeká na medaili už deset let, česká dvacítka dokonce šestnáct let. „Mládežnický hokej je v krizi. Se světovou špičkou držíme krok do těch 18 let, ale pak nám to utíká. Talentů ubývá a je potřeba na to zareagovat,“ říká Milan. „Když jsme vyrůstali my, pro nás to bylo jednodušší, my měli méně možností zábavy. Já se těm dnešním dětem nedivím. Pro nás byl největší trest, když jsme nesměli ven,“ vysvětluje si Petr otázku, proč talentů ubývá. Proto hledají cesty, jak dětem hokej zatraktivnit a přitáhnout je ke sportu.

Jaké bylo hrát s Kanadou proti českému mužstvu a vyřadit ho na olympiádě? Co prožívali po ukončení kariéry? Jakým způsobem vytipovávají hráče? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.

autoři: Alexandra Mynářová , djo
Spustit audio