Truhláři z Dobrého žijí život bez hran

Na vlastnoručně vyrobených jasankách sjíždí alpské vrcholy, bojují o titul českého mistra nebo se prodírají sněhem na dalekém severu. Zdeněk Fryml a Michal Martínek původně jasanové lyže dělali jen pro sebe a své přátele. Jenže dnes už prodej jasanek tvoří podstatnou část obratu jejich truhlářské dílny.

Truhlárnu Zdeňka Frymla najdeme ve vesničce Dobré v Orlických horách. A řemeslo vonící dřevem se v rodině dědí už čtyři generace. Ostatně podstatná část strojního vybavení pochází z první republiky.

„První jasanky vyrobil můj děda někdy kolem roku 1927. Dodnes používáme jeho šablony,“ říká Zdeněk Fryml a hned srovnává ty své lyže a původní dědovy: „Rozdíly jsou minimální. Ty naše jsou širší a kratší a jinak je umístěné vázání. Je to proto, že dřív byly lyže hlavně na chození v hlubokém sněhu, aby se člověk nebořil. Žádné sjezdovky nebyly, dnes je to sportovní náčiní.“

Právě dnešní sjezdovky, tedy přesněji řečeno velké krystalky umělého sněhu dávají dřevěným lyžím nejvíc zabrat. Skluznici doslova ubrušují a tady je také asi největší rozdíl mezi současnými a historickými lyžemi. Ty dnešní se napouští dvousložkovým epoxidovým lakem, právě aby se materiál neubrušoval a také, aby byly lyže naimpregnované. Vlhká lyže tupne a ztrácí ideální vlastnosti.

Vše začíná v lese

Lyže se u nás nejčastěji dělají z jasanu. Je to dané kvalitou, dostupností a cenou této dřeviny. Na severu se lyže dělají například z borovice, ale ta u nás není dost kvalitní. „Chodím po lese a vybírám si stromy. Už teď vím o deseti jasanech, které se mi líbí. Strom musí růst rovně a mít dostatek vláhy a málo živin. Pak má dřevo kvalitní a rovnoměrné přírůstky a nemá sklon se kroutit,“ říká Zděněk Fryml.

Truhláři vyrábí například i borové Lyže do finské filmové pohádky

Rozřezané a vysušené jasanové fošny pak slouží jako polotovar. Podle šablony se vyřízne a vyfrézuje tvar lyže. Ruční hoblík pak finalizuje tvar žebra na vrchu, které určuje tvrdost lyže.

„Přestože máme na lyže šablony, každá je originál. Záleží na požadavcích zákazníka, na jeho váze, ale také na vlastností konkrétního prkénka, že kterého lyži děláme,“ říká Michal Martínek a hned také vyvrací častý mýtus, totiž že carvingová lyže je moderní vynález: „Už někdy kolem roku 1840 carving vymysleli Norové, když zjistili, že jim to výrazně usnadňuje oblouk.“

Jasanky až na půdu

Zřejmě největší modernizací jasanek je délka. Ty dnešní se dělají zhruba stejně dlouhé, jako je jejich majitel vysoký. „Dřív se vzpažila ruka a ohnula v zápěstí. To byla délka lyže, často to mohlo být třeba 230 cm, což je dnes nepředstavitelné,“ bere do ruky polotovar lyže Zdeněk Fryml.

Teď je potřeba napařit a ohnout špičku. Následuje finální broušení, leštění, natírání a také vypálení značky – tedy hlavy kozla na špičku lyže. Kozel je totiž přezdívka Zdeňka Frymla. Lyži chybí ještě předpětí, tedy prohnutí. Toho se docílí jednoduše – hotový pár se na koncích sepne řemínky a doprostřed se mezi skluznice vloží špalík. Takto by měly lyže zůstat měsíce a také se tak skladují mimo sezónu.

Zdeněk Fryml a Michal Martínek s jasankami ve sněhovém záhrabu v Norsku

„Člověk musí mít k jasankám vztah, musí se o ně trochu víc starat, ale jsou prostě krásné a můžete je mít třeba jako dekoraci v bytě,“ směje se druhý z dvojice truhlářů Michal Martínek.

Historické vázání z Pákistátánu

Oříškem bylo vázání. Původně ho truhláři z Dobrého brali ze starých lyží, jenže tento zdroj začal přirozeně vysychat. Dnes si tedy nechávají vyrábět repliku Bildsteinova vázání z třicátých let minulého vázání až v dalekém Pákistánu. V Dobrém se vyrábí také hůlky, zatím ale jen jasanové. „Bambus, který je lehčí, se tady nedá v potřebné kvalitě sehnat. Ale zkoušíme ho pěstovat a vypadá to nadějně,“ věří Michal Martínek.

Volná pata, volná mysl

Oba muži na svých jasankách také lyžují. České barvy hájí třeba na mistrovství světa v historickém lyžování v rakouském Leogangu. Pravidelně organizují také mistrovství České republiky v Olešnici v Orlických horách. Jasanky je ale provází také na túrách.

Michal Martínek a Zdeněk Fryml (vpravo) vyrábějí také nádherné expediční saně

Dva týdny si užívali třeba bělostné samoty na zasněžených pláních náhorní planiny Hardangervidda v Norsku. „Sbalit se a být absolutně soběstačný, to je to nejlepší, co může být. Vyčistíte si krásně hlavu, všechno se nádherně natáhne a vleče, máte čas přemýšlet o životě, to se musí zažít,“ zasní se Michal Martínek a jeho kolega a kamarád Zdeněk Fryml popisuje, co pro něj túry na jasankách znamenají: „Je to kamarádství a čistota mysli. Staráte se o to, abyste v tom mrazu přežili, a pak vás malichernosti našeho světa nerozhodí. Vrátíme se zpátky a dva týdny nám na tváři zůstává šťastný úsměv.“

Spustit audio

Související