V těžkých časech málem prodal i svůj fax, teď vyrábí tisíce lyží ročně

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Výrobce lyží Milan Luštinec testuje své vlastní výrobky

Dnes si budeme povídat o výrobě lyží s mužem, který kdysi pracoval v černouhelném dole. Dnes ve své firmě v Žacléři vyrobí ročně tisíce lyží své vlastní značky. Na jeho lyžích se po kopcích prohání telemarkisté, skikrosaři, ale i skibobisté.

Závodila na nich i naše nejúspěšnější akrobatická lyžařka Nikola Sudová, dvakrát dokonce na Olympiádě. Dnešním hostem je Milan Luštinec. Pochází ze Žacléře, vyučil se opravářem důlních strojů a v žacléřských černouhelných dolech do jejich uzavření pracoval.

Ve vlastní firmě pak vyráběl vlastní snowboardy a po 25 letech je druhým největším výrobcem lyží v Česku. V malém vyrábí také longboardy, wakeboardy a kiteboardy.

Jak rychle reaguje trh na sníh. Když napadne, tak se vám okamžitě začnou ozývat zákazníci podle toho, jak je venku?

„To bych neřekl, spousta lidí si kupuje lyže dopředu a není to závislé na tom, jestli je sníh u nás. Závisí to na tom, jestli je sníh v Alpách nebo okolních zemích, kam se jezdí lyžovat.“

Lyžoval jste jako malý kluk? A jak vypadaly vaše první lyže?

„Lyžoval. Ale první lyže si nepamatuju, jen že neměly hrany, skluznice žádná, jen dřevo natřené barvou. Pamatuju si, že měly železné hrany, protože jsem si jedné líznul a utrhnul kus jazyka.“

Pokud by si někdo u vás chtěl nechat udělat lyže s vlastním designem, je to možné?

„Je, děláme to docela běžně. Je to pár set párů lyží, které ročně takhle vyrobíme.“

Práce v dolech v Žacléři živila v 80. letech hodně lidí, když byly v roce 1993 doly uzavřeny, bylo to v té oblasti asi hodně těžké, každý přemýšlel, co ho bude živit.

„To bylo asi jedno z nejhorších období života, já měl na té šachtě vydržet do důchodu. Postavil jsem rodinný domek a jen jsem ho dostavěl, tak skončila ta šachta. Nikdo nevěděl co dál, já jsem začal dělat ty snowboardy tak, že jsem si udělal pro sebe, pak někdo chtěl taky. Ty začátky byly strašně těžké, to bylo na hranici krachu.“

Vy jste začal s výrobou snowboardů na začátku 90. let a s jejich odbytem to tenkrát asi nebylo úplně jednoduché, že?

„To spíš nebylo nijaké. Začali jsme vyrábět snowboardy a čekali jsme, že lidi budou chodit a budou je kupovat. Nikdo nechodil samozřejmě, protože o nás nevěděli. Marketing jsme neznali, takže jsme objížděli sportovky a nabízeli snowboardy, ale jeďte někam s výrobkem, který nikdo nezná, a chtějte po někom peníze. Nakonec to končilo komisním prodejem, kvalita taky nebyla nic moc, to období bylo šílené.“

Výrobce lyží Milan Luštinec testuje své vlastní výrobky

Dostal jste se prý i do situace, že jste začal rozprodávat vybavení, které jste měli a používali ve firmě a z domu šel málem i fax.

„Ten jsem prodat naštěstí nestihnul, protože v tom nejhorším období, které mě potkalo, se nakonec objevila objednávka na 150 snowboardů od rakouského odběratele. A to bylo něco, co nám zachránilo firmu a dodneška jsem tomu člověku vděčný.“

Ve své firmě v Žacléři vyrobíte asi 6 tisíc párů lyží ročně, začínal jste ale s 20 tisíci lyží pro cizí značky a prvními svými dvaceti kousky lyží ročně jste začínal s výrobou pro své známé. Už jste byl opatrnější, když jste rozjížděl svoji výrobu podle své konstrukce, třeba i po zkušenosti se snowboardy?

„Někdy kolem roku 2000 jsme postavili novou výrobní halu a tam mi začalo chybět vyrábět něco, pod čím bych mohl být podepsaný. Mé dcery začaly v té době závodně lyžovat a na čem jiném by měly lyžovat, než na lyžích, které vyrobíme u nás. Ty lyže neměly název, první byly jednobarevné, bez jména. Když jsem se rozhodl, že budeme dál pokračovat, tak jsem hledal jméno a nakonec jsme zvolili to, které je hodně podobné mému příjmení.“

Probereme výrobu lyží krok za krokem. Jako první bychom si měli definovat, jakou lyži budeme vyrábět. Jsou mezi lidmi univerzální lyže pořád nejoblíbenější?

„Co se týká určení lyží, spíš je to o geometrii, o tvaru a šířce lyží, není to o složení, to se hodně opakuje. Skoro všechny lyže mají dřevěné jádro a to je asi pořád v současné době nejkvalitnější materiál. Používáme atypicky smrkovou jednosměrnou překližku. Není to běžný materiál, ale když jsem dělal na začátku vývoje různé testy, tak ta smrková překližka vyšla nejlépe kvalitou, pevností, pružností a ostatních parametrů. Dřevěné jádro je základ, z obou stran musí být nosné vrstvy. Lepí se to k sobě při vysokých teplotách a při vysokém tlaku.“

Výrobce lyží Milan Luštinec a Alena Zárybnická natáčí Zálety

Skluznice je z pohledu lyžaře část lyže, o kterou se musí starat. Jaké materiály se používají na skluznici?

„Vždycky polyethylen, různé kvality. Extrudovaný, nebo sintrovaný. Extrudovaný je v podstatě tavenina, sintrovaný je spékaný prášek, ze kterého se ta skluznice krájí a je kvalitnější.“

Kolik designérů zaměstnáváte a jaký byl nejbláznivější nápad?

„Jednoho. A on nemá bláznivé nápady, ale vždycky má dobré nápady. My jsme k němu přišli tak, že si u nás nechal vyrobit vlastní lyže se svým designem. Ta spolupráce je příjemná a myslím, že pro obě strany výhodná, rosteme spolu a pomáháme si navzájem.“

Na závěr Záletů nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minulý týden tu byl Charilaos Karadžos a tady je jeho otázka pro vás: „Zajímá mě, jak dobrým lyžařem člověk musí být, pokud chce vyrábět dobré lyže.“

„Já myslím, že je ku prospěchu, když je člověk alespoň průměrný lyžař a dovede vlastní výrobky vyzkoušet. Jinak jste závislí na tom, co vám řekne ten, kdo ty lyže testuje.“

Spustit audio