Učil jsem se, abych dokázal, že Romové mají zájem o vzdělání, říká budoucí pediatr Jiří Turko

11. prosinec 2021

Jiří Turko, student všeobecného lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, už od 7. třídy základní školy věděl, že se v budoucnu bude věnovat pediatrii.

Jiří Turko

„Velkou motivací pro mne byl zážitek ze střední školy. Doslechl jsem se že, že se maminka jedné ze spolužaček, premiantky třídy už od základky, nechala slyšet, že měla pocit, že zdravotní škola byla vždycky seriózní školou a že je překvapená, že na ní vzali Roma. Podle ní bych tam vůbec neměl být. To mi dodalo jiskru. Chtěl jsem dokázat, že je jedno, jaké jsme pleti, národnosti. Chtěl jsem jí dokázat, že jsem lepší než její dcera a stát se premiantem místo ní.“

Kam jste si podal přihlášku po dokončení zdravotnického lycea?

„Zkoušel jsem tři lékařské fakulty v Praze a jednu v Plzni, plus jsem si jako záchrannou pro případ, že by mě nikam nevzali, podal přihlášku na forenzní analýzu, která je na VŠCHT v Praze. Přijímačky na medicínu mi bohužel napoprvé nevyšly, takže jsem skočil na VŠCHT, ale s tím, že tam budu jen ten jeden rok. Mezitím jsem se znovu připravoval na přijímačky na medicínu, protože jsem to nechtěl vzdát.“

Obor forenzní analýzy jste tedy studoval jeden semestr?

„Ano a opravdu aktivně, všeho jsem se zúčastnil. Pak jsem si ale podal znovu přihlášku na všechny tři lékařské fakulty v Praze. A tentokrát to nějakým zázrakem vyšlo.“

Nyní jste v 5. ročníku. Před sebou máte dva semestry a pak se budete rozhodovat pro specializaci?

„Zatím jsem se rozhodl pro pediatrii, protože práce s dětmi mě baví. Jsou vidět lepší výsledky, léčba je účinnější, prognóza je mnohem hezčí, práce se dětmi je více zábavná. Mám tři mladší sestry, takže si myslím, že mám k dětem i bližší vztah a že na mě docela dobře reagují.“

A právě jedna z vašich mladších sester je jedním z důvodů, proč jste se pro medicínu a konkrétně pediatrii rozhodl.

“Ano. Nejstarší z mých sester se narodila s Williams-Beurenovým syndromem, což je ne úplně častý typ postižení. My jsme jako rodina poměrně semknutí, držíme při sobě, se sestrou jsme si blízcí. Všichni jsme byli s ní během různých vyšetření a zákroků. A když jsem viděl, jak lékaři sestře pomáhají, věděl jsem, že chci také pomáhat. Navíc jsem věděl, že jednou se o ségru budu starat já a chci, aby se na mne mohla spolehnout.”

Jiří Turko

Čím se diagnóza vaší mladší sestry vyznačuje?

“Jde o syndrom, tedy je to soubor mnoha příznaků – mentální retardace, kardiovaskulární onemocnění, postižená osoba je zcela odkázaná na pomoc druhých. Všichni Willíci, jak se skupina těchto dětí označuje, mají společné rysy, ale jinak to projevuje individuálně. I mentální retardace může být u každého dítěte jiná. Naše Ilonka má bohužel tu nejtěžší formu, takže na nás bude vždy odkázaná na rozdíl od ostatních dětí, u kterých lehčí forma retardace znamená i snadnější způsob žití.”

Jiří Turko žije v Praze od začátku studií. Když má volno, rád jezdí za rodinou do Ústí nad Labem.

Jsou lidé na univerzitě překvapení, že tam studujete?

“Ano, setkal jsem se s tím a asi se tím setkávat budu. Není úplně snadné na to reagovat. Ač to třeba ten člověk myslí dobře, chce to podat jako kompliment, ne vždy to tak vyzní. Často se mne ptají na to, odkud pocházím, jestli z ciziny, protože nemám úplně typicky české příjmení. A když zjistí, že jsem Čech, z romské rodiny, jsou překvapení, ani by je to nenapadlo.”

Možná někdy ale i mile, že?

“To ano. Nikdy jsem se nesetkal s agresí nebo rasismem.”

Vy v rámci studií už docházíte na stáže do nemocnic.

“První tři roky na fakultě jsou čistě teoretické. Ale od 4. do 6. ročníku je to právě klinická část.”

Už jste odebírat krev?

Jiří Turko

“Ano. Já ještě pracuju jako praktická sestra v nemocnici, mám i svoje pacienty, protože jsem na oddělení následné intenzivní péče. Tam je odebírání krve rutinou.”

Ve které nemocnici pracujete?

“Ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.”

Více než čtvrtina českých studentů lékařských fakult plánuje po skončení studia pracovat v zahraničí. Je to i váš případ?

“Ani ne. Zatím mne to nenapadlo, že bych odjel do zahraničí, ačkoliv tam jsou asi lepší benefity. Mě tato cesta ale neláká.”

Mezi důvody k odchodu do zahraničí, které studenti zmiňují, patří platové podmínky, získání zkušeností a samozřejmě možnost studia cizího jazyka.

“A to všechno zní dobře! Já ale asi nejsem tak statečný, odejít někam, kde to neznám, to u mě nehrozí.”

A jaké jsou vaše plány do budoucna?

“Dodělat školu, uspět u státnic a pak pracovat na oddělení, na které chci. A být v té pediatrii dobrý.”

Víte, ve které nemocnici byste chtěl pracovat?

“Ano. Momentálně docházím coby zdravotní bratr na dětskou kliniku, která je součástí Všeobecné fakultní nemocnice. Pak tamtéž dělám na ambulanci u pana doktora na dětské gastroenterologii. Takže asi bych chtěl zůstat tam.”

Spustit audio