Ukrajinští Romové? Chudí byli před válkou, teď jsou ještě chudší, říká Nikola Taragoš z Romodromu
Společnost Romodrom 21 let pomáhá potřebným. Své služby nabízí v oblasti zaměstnání, bydlení, atd. Od února 2022 zaměřili svou pozornost na Romy z Ukrajiny. Romodrom má své pracovníky ve stanovém městečku v Troji a na ubytovnách, které poskytují pomoc matkám s dětmi. Minulý týden organizace navštívila ukrajinská města Mukačevo, Užhorod, Perečín a Zaričevo.
„Navštívili jsme tábory, ve kterých žijí ukrajinští Romové. Největší z nich byl v Mukačevu, kde je k tomu vyčleněna jedna část čtvrti. Romů zde žije zhruba 15 tisíc. Ostatní oblasti byly o trochu menší, s počty Romů od 100 do 500 lidí.“
„Každé z těch míst je něčím specifické. I když jsou tábory velké a rozdělené do několika oblastí podle ekonomického statutu, dělí se ještě uvnitř komunit a panuje v nich velká pospolitost. Načerpal jsem z toho novou pozitivní náladu a sílu pracovat dál.“
Podle slov ředitele Romodromu čelí ukrajinští Romové sociálnímu vyloučení a diskriminaci, nejsou ani v kontaktu s tamními úřady. Chudí byli před válkou, teď jsou ještě chudší.
„Viděli jsme děti, které několik dní nejedly, dostávaly jen hodně slazený čaj. Kvůli tomu jsme začali přemýšlet o tom, jestli by část naší intervence a podpory neměla být směřována přímo na Ukrajinu do těchto lokalit.“
Pracovníci Romodromu na místě zaktivizovaly svou pomoc a výsledkem bylo společné vaření pro tamní Romy.
„V Mukačevu to bylo opravu velice pospolité. Vařilo se venku na ulici v obrovském hrnci. Vařili jsme perkel pro 300 lidí, z nich nejčastěji si přicházely děti. Starší měli ostych, protože nás moc neznali. Vařili jsme s místními autoritami – jedním z nich je tzv. baron (u nás vajda), což je pozice buď dědičná, nebo si ji můžete svým respektem získat nebo dokonce koupit. V tomto případě šlo o zděděnou a respektovanou pozici. S ním a jeho rodinou jsme se rozhodli o tomto typu podpory přímo na místě. Navíc jsme společně uzavřeli dohodu o tom, že naše podpora bude pokračovat dál a že budeme prozatím jednou týdně přímo v Mukačevu tuto aktivitu provozovat společně.“
Tým Romodromu tedy bude jednou týdně vyjíždět za Romy na Ukrajinu.
„Když jsme situaci na místě mapovali, zjistili jsme, že je tam hojná podpora v podobě humanitární pomoci. Nicméně proniknout do terénu a pochopit, jak to tam funguje, není jednoduché. Existuje tam velká korupce a klientelismu, díky čemuž se humanitární pomoc k těm nejpotřebnějším dostává jen ve zlomkovém množství. V rámci táborů mají ti nejchudší nejnižší statut a nejmíň se s nimi počítá. Bohužel jsou to hlavně děti.“
„Viděli jsme, že jednotlivé i velké organizace podporují Romy finančně i materiálně. Finanční podpora je distribuována skrze zmíněné autority nebo neziskové organizace. Samotní donoři ale kontrolu nemají. Místní rozdávají i potraviny nebo vařené jídlo. Nicméně jednotlivé frakce uvnitř tábora definují i okruh lidí, ke kterým se podpora dostane. První ji dostane člověk, který podporu přijímá, pak jeho nejbližší a rodina a pak teprve ostatní. Celé je to krásně vidět na uspořádání čtvrti – hned zkraje, u hlavní silnice, jsou nejbohatší Romové. Čím víc postupujete do středu nebo k samému konci, objevujete ty nejchudší Romy. Když jsme se ptali, jak vnímají předsudky nebo rasismus, museli jsme nejprve to samotné slovo rasismus nejprve dlouze vysvětlovat. Potom ale i ti, kteří navštívili Českou republiku, říkali, že rasismus poznali nejvíce tady, v Čechách. Zamýšlel jsem se proto nad tím, čím to je. Tam ty komunity žijí oddělený život v kempu a nemají tolik interakcí s majoritou, a proto nedochází k tolika stížnostem. U nás je to jinak. Tady jste zapojen, ať už chcete nebo ne, do nutné komunikace s úřady, s majoritou. Což je běžné a myslím si, že naprosto v pořádku. S rozlišností sociokulturního postavení ve společnosti, s výchovou, atd. dochází k jiskření. Což oni po zkušenosti od nás považovali za projevy rasismu, protože oni to neznají. Žijí svůj osamocený život v kempech, do kterého nikdo nezasahuje. Pokud je chce navštívit policie, nahlásí se k lokální autoritě a hovoří a řeší to s ní. U nás tato forma dávno vymizela, možná před 50. lety jsme tu něco obdobného zažívali, ale od té doby jsme se posunuli jinam.“
Nikola Taragoš se v Mukačevu setkal i s Romy, kterým jeho organizace pomáhala ve stanovém městečku v Troji. Pro obě strany to bylo milé setkání.
„Dostali jsme ten samý pletený košík, který nám jedna z žen pletla i u nás, ve stanovém městečku v Holešovicích. A měla obrovskou radost, protože stejně jako v Mukačevu, i tady nás poprosila o proutí, aby nám košík mohla uplést. Šlo o příjemné a hřejivé setkání. Z části jsem identifikoval nejen tu pospolitost, ale i váhu návratu domů, byť ty podmínky jsou velmi složité, cítil jsem, že jsou opravdu doma. Samozřejmě, že na ně válka a chudoba doléhají, al eoni si tam ví daleko víc rady než u nás.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
