Dana z Blatné|Krásnou noc s neméně milými vzpomínkami a srdečný mi pozdravy z JČ .Moje dětství do 4 roku v Plzeňském kraji v Žákavé , vesnička obtékána 2 řekami , domek , můj rodný kousek od řeky , se ovšem proměnil podnikatelským záměrem k nepoznání. Naštěstí syn mého bratrance bydlí nyní na patře vedle mne. Kouzelné dětství Škvořetice , vila u cihelny do 15 roku a,střídavě i u babičky ve vedlejší vesničce Buzice, u řeky Lomnice . Ráj a obě vesnice2 km vzdálené, v okolí že všech stran lesy , 2 rybníky , u babičky hospodářství a jak říkám , Vzpomínky jsou drahocenné kamínky.
Zdravím , Vás Zorko a Jirku z C.Budejovic .. stejně tak všechny posluchače .
Roušky nastříhane , budu šít ....
Hodně zdravíčka hlavně přeji
720xxx589|Krasne pohledy do dalek detstvi,proniknout lze citem vzpominek.Uz nebudou ty casy vic,ktere bejvaly.Zahynuly,pominuly- s dedy a babickami.DOBROU NOC.Romca
Dina z Hradce|Dnes je tak překrásné povídání...moc za to všem děkuji, krásně se to poslouchá,i pěkné veselé písničky....i já zažila kouzelné dětství v lesích na Hrádečku v Podkrkonoší....potom dědeček prodal dům panu Havlovi a teď dům už chátrá,což mi je moc líto Moc všechny zdraví Dina
Blanka z Hané|Ještě jednou dobrý večer,vzpomínám na krásnou vesničku,která nese krásné jméno KRÁSENSKO.Zdraví Blanka.
Kalika|U babičky na Slovácku, v malé vesničce, kde jsme před tím bývali a pak jsem už jezdila jen na prázdniny. Naprostá volnost, plno kamarádů, koupání u splavu, válčení mezi horním a dolním koncem, hry které dnešní děti neznají. Nikdo nežil v přepychu, ale v pohodě, svačili jsme na střídačku u všech kamarádů, ovoce jsme si trhali přímo ze stromů. Byly to krásné bezstarostné časy, na které už jen vzpomínám u fotek, nebo při náhodném setkání. Vesnice se změnila už jen na ulici, protože byla připojena k městu. Už tam nyní jezdím jen na hřbitov za rodiči a když se
někdy projdu po místech našich lumpáren, tak je mi nějak "zvláštně hezky".... Kája
Yveta|Dobrý večer, paní Zorko a všichni Nespavci. Vaše dnešní téma mne vrátilo o víc jak 60 let zpátky. Prvních dvacet let svého života jsem prožila v malém lázeňském městečku na východě Čech. Hodně dlouho jsem se tam samozřejmě vracela, neboť jsem tam měla moji milovanou babičku a rodiče. Jenomže po jejich smrti bratr dům, ve kterém jsme vyrostli, prodal, což bylo pro mne hodně bolestné a přesto, že už to je dlouho, stále jsem se s tím zcela nevyrovnala. Kdykoliv jedu okolo, slzičkám se neubráním.
My byli poválečná generace, mnoho věcí bylo nedostupných, ničeho nebylo nazbyt, a přesto si myslím, že jsme měli idyličtější dětství než dnešní děti se svými vymoženostmi. Lidé měli k sobě tak nějak blíž, my děti přišly ze školy, úkoly jsme namastily ještě ve škole, nebo někde na koleně či na plotě a hurá ven, za humna. Například bruslení. Jakmile začalo mrznout, sešli jsme se se soumrakem na hřišti každý s konví nebo kbelíkem a celé hřiště jsme polévali několik večerů vodou ze studní sousedů a nemohli se dočkat až bude dostatečná síla ledu a my budeme řádit na bruslích. Vidíte a řekla bych, že jsme z toho měli větší radost než dnešní děti na báječně upravených zimních stadionech s moderním vybavením. Když zavřu oči, cítím na nohách rozmáchané tepláky a zmrzlé ruce v pletených rukavicích. A jak jsme byli šťastní. Přeji všem v dnešní době tolik potřebné zdraví a hezké vzpomínání. Dobrou noc.
Alena|Krásný večer všem posluchačům a především Vám, paní Zorko. Na místo svého dětství vzpomínám ráda, dokonce jsem si tam nechala i dům po rodičích, který jsem zdědila. Jezdím tam sice každý víkend, ale abych pravdu řekla, je to čím dál horší. Dům je na vesnici, mám tam plno spolužáků, ale není tam nic kromě jednoho obchodu s potravinami, pokud nejedete do města, nekoupíte tam ani papuče, ani tričko, naštěstí v těch potravinách prodávají žárovky, takže starší občané, co nemají auto, nemusí být doma potmě. Kino tam není už tak dvacet let, pošta má pracovní dobu podivnou, když tam zapomenete zajít včas, nemáte si kde vybrat peníze. Jediná kultura je místní hřbitov, tam je fakt na příchodové cestě pár laviček, tam se dá posedět právě s těma spolužačkama a vzpomínat. Byla tu i kavárna, to je taky pryč a od té doby, co se nesmí v hospodách kouřit, tak tam taky není zrovna narváno. Takže s nostalgií vzpomínám, jak to za našeho dětství a mládí bylo všechno úžasné. Jak jsme měli nedávno takové rodinné setkání, tak děti ani nechtěly věřit, co všechno se v naší úžasné vesnici dělo, všichni jsme byli pořád rozlítaní někde venku, pořád jsme si někde hráli, skočili jsme si domů na nějaké jídlo, s krajícem chleba už jsme zase utíkali za kamarády. Neměli jsme mobil a přesto jsme se dokázali domluvit a sejít se tam, kde jsme potřebovali. Sousedův tatínek zapískal na prsty a to jsme vždycky slyšeli a věděli, že je čas jít domů, aby nebyl výprask. Takže budu poslouchat vzpomínky ostatních volajících. Hezký večer.
Blanka z Hané|Dobrý večer paní Zorko,dobrý večer přeji všem.Mám takové místo,ke kterému mám hluboký vztah.Je to kraj mého dětství spojený s létem,prázdninami,babičkou a dědou.Jezdila jsem tam na prázdniny a dodnes si vybavuji krajinu prosvícenou sluncem,modré nebe,veselé zážitky,rozbitá kolena,koupání a lítačku po vesnici.Je to malebná vesnička ležící uprostřed Drahanské vysočiny,obklopená kopci a lesem.Dodnes když na ni vzpomínám,vidím a cítím vůni louky za zahradou,vidím les plný malin,jahod a borůvek,hříbků,mechu a kapradí.Všechno odvál čas,nebyla jsem na tomto místě dlouhých 10let,ale vzpomínky zůstaly.Do éteru zdraví Blanka z Prostějova.
Petra z Pardubic|Dobrý večer,
ke Kladnu patří ještě přírodní rezervace Čabárna, koupaliště a rybník Bažantnice. Pak jsme jezdili na Bilichov, na Bucek. teď bydlím v Pardubicích,tam je blízko Chrudim, zámek Slatiňany, Hlinsko. Petra z Pardubic
Petra z Pardubic|Dobrý večer,
já jsem jako dítě jezdila v červenci do Kácova, do chatiček u řeky Sázavy. A v srpnu jsme jezdili do Arnoltic u Děčína, jezdili jsme do Hřenska, na Pravčickou bránu, do soutězek. do Děčína,do ZOO. pocházím z Kladna,tam je Vinařická horka. Důl Mayrau.
Ivanea|Mista meho detstvi. Jak na ne zapomenout? Tedy predevsim me rodne mesto Kolin. Bydleli jsme na Zalabi, takze reka Labe, protekajici Kolinem je casti meho detstvi.Denne jsem chodivala pres most, ktery spojuje Zalabi s kolinskym namestim, takze znam tu reku velmi dobre. Na jare ma vice vody kvuli tajicim snehum, v lete je poklidna a lina, kdyz si sednete na travnatem brehu, za poklidneho letniho vecera, dolehne k vam dechova hudba z blizkeho Kmochova ostrova. Kolin je mistem mych prvnich krucku, je svedkem meho detstvi a mladi. Nezapomenutelny je take Harrachov v Krkonosich, Anenske udoli, kde jsem travila mnoho letnich prazdnin, prudka ricka Mumlava a krasne lesy na jejim brehu. Kazde misto meho detstvi je spojeno s nejakou vzpominkou. Ta mista se uz davno zmenila a ja si preji uchovat si je takova, jaka byvala, jejich nova tvar mi uz nic nerika.
Sváťa Brno|Krásný pozdní večer Vám paní Zoro i všem nedočkavým posluchačům Noční linky .Na dnešní téma jsem čekal.Dětství to byla nejkrásnější doba mého života.I když si uvědomuji , čím jsem starší tím více se do dětství vracím, a to nejen v myšlenkách.Prožil jsem jej v krásném Posázaví přímo v městysy Kácov. u babičky a děy.Tento městys měl asi 600 obyvatel , byl tam pivovar -je do dnes , lihovar - je dodnes. dále 2 pily cihelna.lidé měli o práci postaráno.Díky školnímu systému jsme byli seznamováni s činností jednotlivých provozoven , takže jsme věděli lehce a snadno jak se co dělá a vyrábí.Z pil jsme vouili piliny -zdarma na vytápění a třeba i na lajnování hřiště, z lihovaru zemědělci vozili svým zvířatům t.zv. vejpalky - zbytek po pálení lihu.No bylo by vzpomínek hodně a hodně inu malí kluci dělali i neplechy -třeba dávali jsme sklo na komín vrátnice Lesního závodu a měli radost jak se vrátní zlobí.Jezdíme tam pravidelně a občas potkám i bývalé spolužáky.Ya zmínku stojí i nedaleká Yruč nad Sázavou ale to si nechám někdy na příště.děkuji za váš poslech , přeji vám všem hlavně zdraví a pohodu Sváťa 78 let
