Velikonoce ve skanzenu v Kouřimi

00123646.gif
00123646.gif
Pokud Vás zajímá, jak slavili Velikonoce naši předkové a jaké lidové zvyky se s nimi pojily, navštivte Muzeum lidových staveb v Kouřimi, kde do 23. dubna probíhá výstava "Běžíme s pomlázkou, tetičko, k vám". V jednotlivých chalupách skanzenu se seznámíte s velikonočním cyklem od Popeleční středy až po Velikonoční pondělí; poznáte typickou výzdobu interiérů, velikonoční zvyky a obyčeje a uvidíte tradiční sváteční stravu. A co se v Kouřimi například dozvíte? O tom je následující povídání...

Velikonoce jsou největšími křesťanskými svátky. Připomínají umučení Ježíše Krista na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Křesťané se na velikonoční slavnost připravují během velikonoční kající (postní) doby, která trvá 40 dní.

Postní doba

Postní doba začíná Popeleční středou, kdy při bohoslužbě kněz světí popel připravený z ratolestí (kočiček), které byly posvěceny předchozí rok na Květnou neděli, a dělá jím věřícím kříž na čelo (tzv. popelec) se slovy: "Čiňte pokání a věřte evangeliu" nebo "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." Neděle, které následují po Popeleční středě, se nazývají první až šestá postní neděle a jsou s nimi spojeny i některé lidové zvyky.

Velikonoční výzdoba v rychtě z Bradlecké Lhoty

První neděle postní se v mnoha krajích nazývá "Pučální" a tento název je odvozen od postního pokrmu připravovaného z naklíčeného, nasucho nebo na másle upraženého hrachu. Pučálka se jedla buď sladká s medem a hrozinkami, nebo naopak kořeněná. Někde se pučálka jedla po celé postní období.

Pučálka

Druhá neděle postní nese název "Pražná" podle staroslovanského pokrmu pražma, který se připravoval z nedozrálých upražených a rozetřených obilných zrn. Nejčastěji se užíval ječmen.

Třetí neděle se nazývala "Kýchavná", protože mezi lidem se říkalo, že kolikrát kdo ten den kýchne, tolik roků bude žít.

Zvláštní postavení měla v postním čase čtvrtá neděle postní, protože byl jednak zmírněn půst a hlavně bylo dovoleno scházet se mládeži - družit se -, a proto se tato neděle nazývá Družebná. Scházely se hlavně dívky stejného stáří - družky, družice - a besedovaly. S sebou si přinášely svačinu, většinou v podobě koláčů - družbanců, které měly různé náplně: třeba makovou, povidlovou, jablkovou, hruškovou či tvarohovou. Název neděle se odvozuje také od obyčeje, podle kterého chodíval v tento den družba se ženichem do domu, kam chtěl v pondělí velikonoční přijít na námluvy.

Družbance

Páté postní neděli se říkalo Smrtná a její název se odvozuje od jednoho z našich nejstarších zvyků - "vynášení smrti". Smrtka se vyráběla z vymláceného obilí, které se připevnilo na dřevěný kříž. Figurína se oblékla do ženských šatů a na krk se jí pověsily vyfouklé skořápky vajec a prázdné ulity hlemýžďů. Vymlácené obilí, vyfouklé skořápky a prázdné ulity symbolizovaly smrt a zmar.

Smrtka (Morena)

Významné místo mezi postními nedělemi má šestá neděle zvaná Květná. Květná neděle připomíná Ježíšův vjezd do Jeruzaléma před jeho ukřižováním, kdy ho lidé vítali palmovými ratolestmi a provolávali králem izraelským. Na památku této události světí kněz před mší ratolesti a rozdává je lidu. V našich klimatických podmínkách se nesvětí palmové ratolesti, ale rozkvetlé větvičky jívy - "kočičky". Svěcené ratolesti naši předkové vkládaly za trámy domu a za obrázky. V některých oblastech Čech a Moravy chodila děvčata s tzv. "májkou", "májíčkem", "lítem" - s větví ozdobenou vejci, pentlemi a papírovými květy. Na jejím vrcholu byla obvykle papírová nebo hadrová panenka. Ve Vrbčanech na Kolínsku na Květnou neděli světili kočičky svázané s ratolestmi jasanu, klokoče a dubu. V jižních Čechách se svěcené ratolesti nazývaly "berani" a Květné neděli se říkalo neděle "Beránková". Na Květnou neděli se pekly ptáčci z kynutého těsta. Na Křivoklátsku pekly hospodyně pro děti a čeleď před Květnou nedělí tzv. boží dárky - drobné pečivo ve tvaru zvířátek. Většinou se však na Květnou neděli péci nesmělo, aby se nezapekly květy ovocných stromů.

Líto
Svatý týden

Poslední týden před hlavními velikonočními svátky se nazývá "pašijový", "svatý" nebo "velký" a všechny jeho dny mají své vlastní názvy a většina z nich i zajímavé lidové zvyky a obyčeje. Modré pondělí a Šedivé úterý patřily k běžným dnům. Sazometná středa patřila velkému úklidu domácnosti a vymetaly se komíny. Název "Škaredá" pochází prý od toho, že se tento den škaredil Jidáš na Krista.

Na Zelený čtvrtek se mělo ve stravě objevit co nejvíce zeleného, aby (podle pověry) lidé byli po celý rok zdraví a svěží. A tak se jedl špenát, zelená polévka z jarních bylinek nebo různé druhy zelí. V jídelníčku se začíná objevovat maso ve spojení s vejci a zelenými bylinkami. Typickým pokrmem je velikonoční nádivka, která se sice v různých krajích připravovala odlišně, ale vždy obsahovala bylinky, vejce a alespoň tři druhy masa (skopové, telecí, uzené vařené maso). Každý člen rodiny měl ten den sníst buď kousek chleba s medem nebo zvláštní obřadní pečivo - jidášky. Jidášci měli tvar nejrůznějších točenic, které symbolizovaly provaz, na kterém se oběsil Jidáš. Jidášci se potírali medem. Při mši na Zelený čtvrtek naposled zvoní zvony, které se pak až do velikonoční noci odmlčí. Podle legendy odlétají na tento čas do Říma. Místo zvonění zvonů chodila mládež s řehtačkami, klapači či trakači a řehtáním a klapáním nahrazovala chybějící zvonění. Řehtačky bývaly dokonce i v kostelech.

Velikonoční nádivka (dole) a jidášci

Na Bílou sobotu se konají noční bohoslužby - vigilie, během nichž církev oslavuje vzkříšení Ježíše Krista. Před kostelem se zapaluje oheň, který se pak pomocí velikonoční svíce (paškálu) přenáší do kostela. Ohni se lidově říkalo "pálení Jidáše". Prostý lid dříve zvláště očekával jeho uhašení, neboť věřil, že uhlíky z ohniště mají magickou moc. Na Bydžovsku měl každý, kdo má nějaké pole, rychle vhodit pár uhlíků z ohně do vody přinesené ve zcela novém džbánu. Co se pak touto vodou pokropilo, bylo v bezpečí před ohněm a živelní pohromou. Také se tato voda dávala pít dobytku, aby během roku nestonal. Na Sedlčansku uhlí ze spáleného Jidáše hospodáři zastrkávali za trámy, aby nevyhořelo ani neuhodilo.

Oharky z ohně "pálení Jidáše" se měly uhasit ve vodě přinesené ve zcela novém džbánu

V neděli na Boží hod velikonoční se při mši v kostele světily velikonoční pokrmy: mazance, vejce, beránky a víno. Když se přinesly domů, hospodář rozkrojil vajíčko na tolik dílů, kolik bylo v domě osob. Každý snědl svůj díl vestoje. Kdyby potom zabloudil v lese, měl si vzpomenout na toto společné jídlo, aby nalezl správnou cestu. Významným velikonočním pokrmem je mazanec, kynutý bochánek s rozinkami, zdobený křížkem. Zprávy o jeho přípravě máme již ze 14. století. K velikonočním pokrmům patří odedávna i beránek. Pojídal se na památku Krista, který byl obětován jako nevinný beránek. Nejprve se opravdu jedlo pravé jehněčí maso, později s postupným úpadkem chovu ovcí a zvlášť u chudšího obyvatelstva se začal vyskytovat beránek pečený z kynutého těsta ve formě.

Na velikonočním stole nesmí chybět mazanec, beránek a vajíčko

Na Velikonoční pondělí se už nekonají žádné liturgické úkony a celý den je věnován veselé pomlázce. To je velmi starý zvyk, založený na pomlazení vrbovými proutky a obdarovávání vejci. Tím, že byla dívka vymrskána, přenesla se na ni nová jarní síla obsažená v mladém vrbovém proutku. Za vyšlehání a přeříkání koledy dostávali chlapci od děvčat malovaná vajíčka. Podle starých představ je totiž vejce symbolem života. Zdobení, malování či vyškrabování kreseb a nápisů na vejce je na našem území známo už od 11. století. Na výstavě v kouřimském skanzenu se můžete seznámit i s různými typy kraslic. K vidění tam jsou například:

Pomlázka vystavená v domě z Jílového

Jihočeské straky - na vajíčko se špendlíkem nanese vosk, kterým se nakreslí vzor. Poté se vajíčko obarví, např. ve žluté barvě, a pak je možné na něj voskem nakreslit další vzor, který má být ve finální podobě žlutý. Poté se vajíčko ponoří do jiné barvy a vosk se setře.

Jihočeské straky

Kraslice z Hané - Haná je obilnářský kraj, a tak na kraslicích jsou motivy obilí a trávové vzory, rovněž se vyskytuje osmicípá staroslovanská hvězda.

Kraslice z Hané

Valašská tvorba se vyznačuje motivy kohoutků, slepiček a zemědělských nástrojů.

Kraslice z Valašska

Kraslice z Dolního Němčí na Moravě mají více barev, vzory se vytvářejí pomocí vosku, který se poté setře.

Kraslice z Dolního Němčí na Moravě

Zelové kraslice - vajíčko se nejprve obarví např. v sytě červené barvě. Pak se na něj namalují voskem vzory a vejce se vloží do kyselé vody ze zelí nebo do octové vody. Ta vyleptá barvu a pouze pod voskovou kresbou zůstanou nakreslené vzory. Po setření vosku vznikne bílá kraslice s červenou kresbou. Lze kombinovat několik barev.

Zelové kraslice

Doudlebské kraslice z jižních Čech, vytvořené voskovou batikou.

Doudlebské kraslice