Vladimír Čech
Do povědomí široké veřejnosti se dostal jako moderátor televizní soutěže Chcete být milionářem?...V televizi uváděl i magazín Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem a další pořady. Jinak je jeho život spojen především s divadlem, několik let prožil i v angažmá Východočeského divadla. Tehdy také získal k městu perníku vřelý vztah a od té doby se sem rád vrací. Od května 2010 spolupracuje s Čro Pardubice na pořadu Pardubická ohlédnutí s Vladimírem Čechem.
Tomáš Klement, spoluautor pořadu, vedl s Vladimírem Čechem následující rozhovor:
Jste hodně zaměstnaný, hrajete divadlo, moderujete, uvádíte televizní pořady. Proč jste se ještě rozhodl si k tomu přidat rozhlas?
Já jsem rozhlasové dítě. Oba mí rodiče i děda pracovali v rozhlase. Když jsem před revolucí nemohl pracovat v televizi (Čechova maminka Heda byla televizní moderátorkou, která po roce 1968 byla donucena z politických důvodů televizi opustit – pozn. red.), tak mi rozhlas dával práci a já jsem zde mohl dělat spoustu překrásných věcí. Rozhlas má pro mě stále výsadní postavení a já jsem opravdu rád, že mě Český rozhlas Pardubice oslovil. Navíc se musím přiznat, že mám k Pardubicím vřelý vztah, který mi nikdo neodpáře. Strávil jsem zde řadu let v angažmá ve Východočeském divadle, mám zde spoustu kamarádů a rád se sem vracím.
Vy jste v Pardubicích prožil i Sametovou revoluci, spoluzakládal jste zde Občanské fórum, což vás posléze vyneslo až do vrcholné politiky.
K tomu mi pomohla zvláštní náhoda, kdy jsem na ulici potkal Bohdana Dvořáka, který mě do toho vtáhl. Pak jsem začal před divadlem uvádět mítinky, k čemuž jsem měl jako herec určité předpoklady. V té době jsem v sobě objevil schopnost oslovit davy a jednat s lidmi a to mě vyneslo až na kandidátku do České národní rady. A i když jsem byl na nějakém patnáctém, a tedy nevolitelném místě, tak jsem se tam dostal. Pozoruhodné je, že když se blíží nějaké volby, tak mi někdo nabízí, abych za něj kandidoval. Už mě to ale neláká. Vždy si představím, jací lidé se dnes kolem politiky točí a v jakém to je stavu. To opravdu nemá smysl, abych tam byl mezi těmito lidmi.
Jak vzpomínáte na roky, kdy jste v televizi uváděl soutěž Chcete být milionářem?
Já to moc nepřeceňuji. Zjistil jsem, že pro tuhle práci mám vlohy. Když tyhle vlohy člověk má, tak to moderování vlastně není žádná velká dřina. To si tam tak sednete a povídáte si s lidmi. Ale mě to hrozně bavilo. A díky tomu, že mi Vladimír Železný a Nova tehdy dali šanci, tak se postarali o to, že mě lidi znají. To je obrovská deviza, které si cením. Na druhou stranu mi to velmi zkomplikovalo návrat k divadlu a pociťuji to v podstatě dodnes. Ale celý život je boj a je třeba se prát o své místo na slunci.
Jak jste se vyrovnával s tím, že se z vás přes noc stala celebrita?
Mně to tehdy zcela nezvratně změnilo život. Ztratil jsem absolutně soukromí, stal jsem se jakýmsi veřejným zbožím, které každý považoval za své vlastnictví. Byl jsem vystaven nepřetržitým atakům lidí ze všech stran, kteří po mně něco chtěli. To bylo opravdu ubíjející. Nemohl jsem vytáhnout paty z domova. Nemohl jsem jezdit městskými hromadnými prostředky. Utíkal jsem do ciziny, kde jsem byl konečně anonymní. Tehdy jsem si ověřil, že asi nejsem typická celebrita, protože mě tohle nenaplňovalo nějakou velikou rozkoší.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
