Všech devatenáct knih jsem napsala rukou, prozrazuje herečka a spisovatelka Ivanka Devátá

Úspěšná herečka a ještě úspěšnější spisovatelka Ivanka Devátá zanedlouho oslaví 90. narozeniny. „Můj život se rozdělil na dvě půlky. Půlku jsem byla herečka, teď jsem autorka. Obě půlky byly pěkný, ale autorkou jsem vlastně radši, protože mně do toho nikdo nekecá, nikdo mi to neopravuje. Píšu si, kdy chci, nikde nemusím být na čas,“ bilancuje úspěšná autorka.

Kdyby mohla vrátit čas, herectví by se stejně nevzdala. „Jsem ráda, že jsem byla herečkou. I když původně jsem chtěla být profesorkou češtiny. Měla jsem samé jedničky a bavilo mě to. Ale pak mi spolužačka řekla, že jde dělat zkoušky na DAMU a jestli bych jí ‚neházela‘ text. Nakonec jsem se taky přihlásila na DAMU. Rodiče rádi nebyli. Tatínek byl úplně znechucenej, ale přijal to. On byl strašně hodnej.“

Osudový muž

Jejím manželem byl herec Josef Vinklář, kterého si vzala dokonce dvakrát. Jeho jméno však ani jednou nepřevzala. „Jako Ivanka Devátá jsem se narodila a jako Ivanka Devátá zemru.“

Manželství bylo bouřlivé. „Měl obdivovatelky, a já si vždycky říkala, kdybyste věděly, jak to vypadá u nás doma. Ale mě bylo taky dost. Seděl třeba u stolu, pokuřoval a koukal, jak žehlím. Říkám mu, že je tam koš špinavého prádla, ať s tím něco udělá. No ten zbrunátněl,“ vzpomíná herečka.

Josef Vinklář zemřel před 18 lety. „Nedávno o něm dávali dokument, tak to mám teď zase v paměti. Já ale po prvním rozvodu chtěla žít s Ladislavem Mrkvičkou. Jak se ale dozvěděl, že mám jinýho, zuřil. On měl přitom taky někoho. Vždyť já se mu ani nelíbila. Asi mužskejm pořád nerozumím. Ale je pravda, že herec byl skvělej, radil se se mnou. A když jsem si ho vzala podruhý, tak se opravdu dva roky choval báječně.“

Touha psát

O druhé své profesi říká, že chuť psát v sobě objevila ještě v době, kdy psát vlastně vůbec neuměla. První hru napsala na škole a hrála si ji doma se svou spolužačkou. „Jmenovala se ‚Hodná dcera mlinářova‘, kdy jsem to ještě napsala s měkkým i,“ usmívá se.

Vydala celkem devatenáct knih, mezi nimi i autobiografii Šťastná za všech okolností. „Všech devatenáct knih jsem napsala rukou. Měla jsem u toho vždycky pocit, že s těma lidma mluvím. Po mozkové mrtvici už jsem ale psala špatně a už to nešlo.“

K čemu se v rozhovoru přiznala? Jak vzpomíná na Brno, ve kterém strávila dětství? Co dalšího prozradila na Josefa Vinkláře a co na Ladislava Mrkvičku? Jak se jí hrála malá role v Nemocnici na kraji města po boku Miloše Kopeckého? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.