Výstava Čas zámořských objevů představuje i činnost misionářů
Se světem mořeplavců, výzkumníků, domorodců, otroků, misionářů i pirátů seznamuje návštěvníky výstava Čas zámořských objevů, kterou můžete navštívit v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v centru Prahy. Dějiny zámořských objevů se pro starý kontinent začaly psát v 15. století, kdy se po dobytí Cařihradu Turky uzavřely pozemní cesty k pokladům Východu. Portugalci a později Španělé se k nim snažili dostat novými námořními cestami, obepluly Afriku a nakonec objevily Nový svět.
Hnací silou objevitelských výprav byla touha po bohatství dálných krajin - především po koření důležitém pro chuť a konzervaci potravy, ale také po zlatě a stříbře. Díky expedicím se do Evropy dostalo dnes úplně běžné zboží, jako je káva, čaj, čokoláda, brambory nebo rajčata, ale také různé nemoci. Kromě toho výstava Čas zámořských objevů představuje také misionářskou činnost Evropanů, jak říká její autorka Kateřina Klápšťová:
„My tady máme jednak předměty, které dokumentují misijní výpravy. Jedná se o obrazy, kříže, kalichy a ciboria. Ty kalichy zobrazují misijní činnost jezuitských misionářů v zámořských krajích. A pak jsou tady předměty z té druhé strany, tedy náboženské předměty, které se týkají starých civilizací Ameriky, Afriky a Asie.“
Šíření křesťanství bylo spjato s misijní činností mnoha řádů, především jezuitů, ale také dominikánů a františkánů. Další z autorů výstavy, Luboš Antonín, k tomu podotýká:
„Určité úspěchy měly zpočátku na Dálném Východě, kde byly křesťanské misie přijímány docela pozitivně a misionáři se tam uplatňovali u dvora jako experti, matematici a astronomové. Samozřejmě i v Americe probíhalo šíření křesťanství, kde mělo ovšem spíš násilnější formu, protože ti misionáři dost často pohlíželi třeba na krvavé oběti jako na projev barbarství.“
Kateřina Klápšťová však dodává:
„Nejprve ta evangelizace probíhala násilnou formou, nicméně musíme zase říct, že misionáři na druhé straně mnohá významná díla nebo významné produkty té staré kultury zachránili. Díky nim se nám do Evropy dostaly třeba staré aztécké a mayské kodexy, které jsou dnes uloženy v různých knihovnách významných evropských měst. A ta násilná forma evangelizace byla krátkým obdobím. Chtěla bych se tady zastat jezuitů, kteří naopak dokonce vystupovali jako obránci těch domorodých obyvatel i proti světské moci. To známe všichni z filmu Misie, kdy nakonec to vedlo k tomu, že sami za to byli trestáni a nakonec na to i doplatili.“
Pro svou sílu a nesmlouvavé postoje byli nakonec roku 1767 jezuité z Ameriky vypovězeni a roku 1773 papež dokonce řád na určitou dobu rozpustil. A jak dodává Luboš Antonín, jezuité posílali do Evropy i cenné informace o životě v dálných krajích.
„Jezuité posílali pravidelné relace do Evropy a ty nakonec vycházely i tiskem. A z těch relací se čerpaly informace, které dostávali ti misionáři, kteří se tam potom vypravovali. Jednu z takových knih na základě relací zpracoval Athanasius Kircher, kterému se někdy říká Leonardo da Vici baroka, byl to katolický polyhistor, který ovšem nikdy v Číně nebyl. Na základě těch relací ovšem sepsal knihu China monumentis, která sloužila jako hlavní vodítko pro misionáře, kteří se tam vypravovali. A protože jezuitský řád pracoval s fenoménem vizualizace, tak prakticky všechny knihy, které Kircher vydával, jsou bohatě a překrásně ilustrované. Pro nás už ta kniha má cenu spíš uměleckou než dokumentační, protože ty rytiny mají mimořádnou kvalitu, jsou plné imaginace a zachycují tu dobu okouzlení raně novověké Evropy Dálným východem.“
Výstavu Čas zámořských objevů můžete v Náprstkově muzeu navštívit do poloviny září.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
