Zimní táboření na Lichnici

Nejhorší je - podle jednoho z účastníků - donutit se opustit vyhřátý spacák, převléci se z nočního oblečení do maskáčů a jít pro vodu na čaj. Při našem příchodu naštěstí už hořel oheň, u kterého pan Jaroslav Malý z Peček ohříval buřguláš od včerejška. On sám - byť důchodce - jezdí i v zimě co 14 dní do přírody a noc na Lichnici podle něj patřila k těm příjemnějším. S tím, jak zimní slunce stoupalo na obloze, ze ze stanů a spacáků klubalo stále více táborníků a u ohně zavoněla káva, smažená slanina a objevila se i placatice rumu na zahřátí. Mezi účastníky bylo i pět "záložáků" - členů dobrovolné chrudimské jednotky - jejich velitel Karel Škop prozradil, že akce zimní táboření je pro ně vítanou možností, jak si ověřit své schopnosti. Prostě boj o přežití. To poznala i posádka ČRo Pardubice - redaktorce mrzly prsty na mikrofonu, nahrávací magnetofon odmítl v takové zimě pracovat a technik ho musel vlastním tělem zahřívat. Nakonec jsme přežili i my.

Už leze|foto: Petr Kestřánek