Zora Jandová: herečka, šéfredaktorka i reprezentantka v tchaj-ťi

Herečka, zpěvačka, moderátorka, autorka a ilustrátorka knížek, textařka, hudební skladatelka a taky reprezentantka v čínském bojovém umění, kondiční trenérka hokejového „Áčka“ pražské Slávie vším tím je Zora Jandová.

V roce 2012 navíc vyhrála konkurz na vedoucí tvůrčí skupiny pro děti a mládež a stala se tak šéfredaktorkou Rádia Junior Českého rozhlasu.

Zora Jandová vystudovala DAMU a Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra. Na filozofické fakultě univerzity v Nitře dokončuje doktorandské studium mediální komunikace a marketingu. Je manželkou hudebníka Zdenka Merty a má dvě dcery Viktorku a Ester.

Tvoje babička pochází od Pardubic, dědeček z Roudnice u Hradce Králové. Vracíš se do východních Čech pravidelně?
Ano, ono je to jako, když se člověk vrací do dětství, a jako, když se vrací do měkkých bačkůrek. Já tady tu krajinu, která není nijak dramatická, nejsou tady žádné vysoké hory, naopak jsou tady teď všude cyklostezky, protože je tady krásná rovina, mám moc ráda. Teď najednou jedu a vidím ty kytky babího léta a uvědomuju si tu vůni, kdy jsme jezdili s dědou někam na ryby a s babičkou na výlet.

Zoru Jandovou má většina z nás hlavně ve škatulce herečka, a to nejen díky pohádkám, televizním filmům, ale taky díky angažmá v Národním divadle. I pro tebe byla toto jistě důležitá zkušenost, hrála jsi tam jako mladá, v konkurzu jsi uspěla v roce 1982, to ti bylo tuším 25 let.
Spíš pro mě bylo důležité, ne kolik rolí jsem tam odehrála, ale s kým a koho jsem viděla u práce. Když vidíš Pepíčka Kemra, Pepíčka Somra, Rudolfa Hrušínského, Blanku Bohdanovou, prostě tehdejší obrovské hvězdy. Oni ti lidé byli hvězdami, protože nic neodflákli, bylo to na jevišti tak lehoulinké, ale já věděla, že zatím je obrovská příprava, že chodí včas. To bylo pro mě zjištění, že mladí chodili těsně před zkouškou, středně zkušení chodili třeba půl hodiny předem a tito mistři chodili třeba hodinu předem před zkouškou.

Zora Jandová v Jičíně

Teď bych chtěla s tebou mluvit o jednom z tvých životních a profesních okamžiků, který začal před čtyřmi lety, a to je Rádio Junior. Kdy poprvé jsi začala spolupracovat s Českým rozhlasem?
Už na DAMU jsem chodila do inscenací dělat nějaké maličké roličky. Pak jsem měla štěstí, že na základě dobrých zkušeností režisérů si mě přizvali k větším rolím, takže jsem pak obrovské role hrála už pana režiséra Horčičky, u paní režisérky Bezdíčkové nebo u paní režisérka Adamcové. Jediné co mě mrzelo, vždy jsem toužila si zahrát princeznu. V rozhlase mě obsazovali proti mému typu, asi jsem neměla tak půvabný hlas na princeznu. Do rádia jsem se vrátila asi před šesti lety a začala jsem moderovat Noční Mikrofórum. To setkávání s posluchači a s hosty pro mě bylo moc důležité. Teď se znovu vracím velmi aktivně ke všemu, co jsem se naučila, vytvářím ty pořady, mám skvělý tým spolupracovníků. Kdybych dělala jenom tu manažerskou činnost, tak by mě to asi nebavilo.

Na Mistrovství světa v tchaj-ťi v roce 2002 jsi skončila celkově sedmá jako nejlepší Evropanka. Prý ti právě toto čínské bojové umění pomohlo vyrovnat se s rodinnou tragédií, kdy ti zemřel dědeček, tatínek a i Zdenkův tatínek. Byl ten sport tím, co tě v té době dokázalo přimět k uvažování tím správným směrem?
Ne, tam mi ten sport nijak zvlášť nepomohl. Tam mi pomohlo to, jak to bylo tak krátce po sobě, že už moc slz víc nemám. Ta dávka byla extrémní. To, že jsem to tchaj-ťi začala dělat rok předtím, mi asi trochu pomohlo v tom, že jsem mohla myslet na něco jiného. Zajímavé bylo, že jsem to tchaj-ťi začala dělat v den svých 38. narozenin, kdy ženy začínají uvažovat kam s tím životem, počítat si šedivé vlasy a vrásky. Já jsem našla nějakou novou cestu, která mi pomohla překlenout všechno.

Šéfredaktorka Rádia Junior Zora Jandová

O tvém úspěchu v tchaj-ťi se hodně ví, ale co mě hodně překvapilo, když jsem si četla rozhovory s tebou, byl fakt, že jsi kondiční trenérkou hokejového „Áčka“ pražské Slávie.
Když jsem studovala Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra, byl to Obor kondiční a sportovní specialista, tak jsem musela mít praxi. Učila mě naše olympionička Helena Fuchsová, skvělá atletka, fantastický člověk a ona dělala právě kondiční specialistku u „Áčka“ Slávie. Přizvali mě, abych jim pomohla s relaxačně meditačními technikami, protože jsem prošla dechovými cvičením a technikami, můj čínský mistr mě toho spoustu naučil. Byla jsem tam tři roky a byla to hezká zkušenost.

Těšíš se na tu sobotu, když moderuješ Klub Rádia Junior? Už je v tobě ta radost, že se zase vrátíš k mikrofonu?
Těším se vždycky na jakoukoliv práci, těším se do práce, mě to baví a jsem šťastná, protože mám pocit, že to dává nějaký smysl, že ta moje práce má nějaký přesah. Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, které ta práce s dětmi a pro děti baví.

autor: ZAR
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.