Adolf Vondrka: na sádkách se narodil, teď se stará o 52 rybníků

1. květen 2016
Výlov Bohdanečského rybníka

Když se řekne rybníkářství, vybaví se většině nás jihočeské rybníky a slavný stavitel Jakub Krčínský z Jelčan a Sedlčan. Ještě před rokem 1583 ale vznikaly velké rybníky ve východních Čechách, třeba i ten vůbec největší a dosud existující z bývalé pernštejnské soustavy Bohdanečský rybník.

Určitě i o něm bude dneska řeč. Pozvání přijal rybníkář Adolf Vondrka. Jak sám říká, na sádkách se narodil. Povolání zdědil po svých předcích. Je sedmým v řadě, kdo se právě této profesi věnuje.

Maturoval na střední rybníkářské škole, poté studoval zemědělskou univerzitu. Odtud odešel díky stipendiu na rok Spojených států amerických. Nakonec tam čtyři roky studoval ekonomiku a finance. V roce 1999 se vrátil do České republiky a přes třináctiletou odbočku v bankovnictví se vrátil do firmy svého otce. Pokračuje v rodinné rybníkářské tradici.

Jste sedmým v řadě, kdo se ve vaší rodině rybníkářství věnuje. Váš rod prý pochází z jižních Čech?
Je to skutečně tak. Ještě můj děda se narodil v jižních Čechách. Další čtyři generace rybníkářů z naší rodiny pracovaly v jižních Čechách nejvíc na Chlumu u Třeboně. V Lutové jsme v podstatě žili mnoho desítek let, než jsme přes generaci mého dědy a otce přišli sem do východních Čech.

Jméno prý máte po Adolfovi Schwarzenbergovi, jednom z významných podnikatelů rodiny Schwarzenbergů. Tehdy jim patřily nejen lesy, ale i rybníky.
To je také pravda. Málokdo to ví. Já jsem čtvrtý Adolf v řadě. Můj otec, děda i praděda byli Adolfové a praděda se narodil v roce 1905. V té době Schwarzenbergové byli významným rodem, který hýbal jižními Čechami. To jméno se hodně často dávalo jako pocta Adolfovi ze Schwarzenberga, který významně ovlivnil tehdejší zemědělství, lesnictví i rybářství.

Bohdanečský rybník byl založen už v 15. století, alespoň to jsem si přečetla. Jaký měl osud?
Informace z těchto začátků nejsou tak úplně dobře známé. Víme, že první zmínka o něm je z roku 1470. V té době snad byl vybudován Jindřichem z Minsterberka. Rybník byl o něco menší než později za éry Viléma z Pernštejna, který ho rozšířil. On díky Opatovickému kanálu zvedl hladinu přiváděné vody v krajině a postavil v Bohdanči mlýn. Vlastně to mu dalo vodní stupeň, který umožnil rozšířit velikost Bohdanečského rybníka na nějakých 350 hektarů. K tomu došlo někdy začátkem 16. století nebo o chviličku dříve. Nicméně je to skutečně jeden z nejstarších rybníků, který existoval ještě z doby předpernštejnské.

Řemeslo jste tedy převzal po svém otci asi před třemi lety. V péči máte 52 rybníků. Obvykle lovíte 220 až 250 tun ryb.
Je tomu tak. Hospodaříme na 52 dvou rybnících tady na Pardubicku. Je to nějakých 570 hektarů. Ty rybníky máme ve třech částech – Bohdanečsko, Sezemicko, Holicko a oblast Přelouče. Ty větší rybníky na Bohdanečsku jsou napájeny Opatovickým kanálem. Řada z nich jsou menší rybníky a jsou napájeny z povodí. Množství ryb je v podstatě odpovídající vodní ploše. Je to ustálený objem ryb, se kterými tady děláme. Část prodáváme na domácím trhu a část exportujeme do zemí, jako je Polsko a částečně i do Německa.

Adolf Vondrka s Alenou Zárybnickou

Co je všechno součástí práce rybníkáře? Není to tedy jenom ten populární výlov.
Je to velice pestrá práce. V zimním období je to starost o ryby, které přezimují. To znamená ty mladší ročníky ryb, jako je plůdek nebo násada. Musíte se starat o to, aby do rybníku, kde ryby jsou, byl dostatečný přítok vody. Pokud rybníky zamrznou, tak se prořezávají prohlubně. V jarním období se zase připravujete nákupem krmiv, připravujete techniku. V létě se ryby přikrmují. Je to takový pestrý program toho rybníkáře, který má každý měsíc trochu jinou náplň práce. Je v tom hodně flexibility a hodně propojenost s obcemi, kde hospodaříme, se zemědělci, kteří nám dodávají obiloviny pro přikrmování.

Jaké je vlastně skladba ryb v rybníce?
Drtivá většina je kapr. Toho vyprodukujeme kolem 85 procent. Takto jsou historicky ty rybníky i stavěny, aby byl kapr hlavní rybou. Doplňkově chováme amura, chováme tam štiku, sumce, na některých rybnících lze chovat i candáta. I když tady v tom teplém a úrodném Polabí to candát nemá příliš rád. Potřebuje trochu chladnější vodu, ale přesto se nám ho daří občas i tady chovat.

Velké škody prý působí rybníkářům kormoráni. Sice nejsou zvlášť chráněným druhem a můžou se tedy střílet. Stát už ale kvůli tomu pak nemusí vyplácet náhrady.
Kormorán je velký problém. Migrující hejna, která se tady objevují na podzim a na jaře, mají jednu ze zastávek i tady v okolí Polabí. Ten pták je zcela běžný a jsou ho tady obrovská množství. V lednu se přesunou na řeky a tam výrazně snižují rybí obsádky. Jakmile rybníky přijdou o led, tak se zase pustí do obsádek tady. Skutečně se počty těchto ptáků navyšují a je to pro nás rybníkáře docela veliký problém.

Výlov Bohdanečského rybníka

Má rybníkář po své práci chuť dát si dobrou rybu?
My určitě, co se týká naší rodiny. My to máme velice rádi. S manželkou rádi vaříme a jíme rybu každý týden. Nedáme dopustit na toho našeho českého kapra, protože tady u nás v Polabí máme vynikající kvalitu podloží, takže i jakost toho kapra tady je oceňována, jak byla před těmi 500 lety. Je to trochu jako s vínem. Můžete si dát víno z Mělnicka nebo z Kutné Hory, ale když si dáte víno z jižní Moravy, tak ta lokalita dělá svoje. U rybníkářství je to trochu podobné. Já vždycky říkám, že ty nejlepší lokality jsou úrodné Polabí a jižní Morava. Ryby tam mají výhodnější podmínky dobrého podloží, to znamená lepší rozvoj přirozené potravy, jako je plankton a bentos, dochází tam k vyšší jakosti rybího masa než v jiných lokalitách České republiky.

Poraďte nám tedy nějaký dobrý recept.
My máme rádi kapra co nejjednodušeji připraveného, protože pokud máte dobrou surovinu, tak musíte tu rybu dobře osolit a stačí bylinky nebo pesto, nemusíte nic moc dalšího s tou rybou dělat, aby vynikla chuť rybího masa, která je velice jemná. Je škoda používat nějaké složité ingredience, dávat na rybu smetanu nebo podobné věci. Mně přijde, že to je až nadbytečné.

Je ještě jedno téma, o kterém bych ráda mluvila. Prý jste na půdě svého domu v Bohdanči našel antény.
Je to tak. Ty antény tam jsou pozůstatek návštěvy Jiřího Potůčka z výsadku Silver A. Je faktem, že ten dům v Lázních Bohdaneč, který je vlastně sídlem naší firmy, skutečně byl významným vysílacím místem a není o tom nikde žádná zmínka. Já jsem měl skromný plán nechat tam udělat jakousi pamětní desku nebo něco pro cyklisty. Před dvěma lety jsem tedy začal sbírat informace, které mě vedly k tomu, že jsem od sběratele v USA zakoupil typově stejný přístroj, který používal i Jiří Potůček. Ten mě dovedl až na myšlenku, že on nikdy nevysílal z prvního patra, což byla domněnka tehdejších dochovaných záznamů, ale že to bylo z půdy. Šel jsem se na tu půdu podívat a k mému úžasu jsem tam našel dráty, které už na první pohled nebyly obyčejné, tak jsem ve spolupráci s celou řadou odborníků dospěl záhy k tomu, že jsou to originály jeho dvou antén. On měl zapojené oba přístroje – přijímač i vysílač najednou – pro spojení s Londýnem.

V předchozích Záletech seděl na vašem místě historik profesor Petr Vorel a nechal vám tady otázku: „Který z těch rybníků máte nejradši a proč?“
Můj nejoblíbenější rybník je Sopřečský rybník. Je to z důvodu, že kromě Bohdanečského rybníku je to náš druhý největší rybník. Má 90hektarů, má jednu z největších masivních hrází a má poměrně dlouhý napájecí kanál z Opatovického kanálu, který je také zajímavou stavbou, která prochází poměrně dlouhým lesním porostem a jde přes dva akvadukty do rybníka. Je to i velice krásná procházka, kterou doporučuji každému. Vypouští se na poměrně velikou louku, kde byl původně Žernovský rybník. Jeden z dalších, který se nedochoval. Je to majestátní rybník, který připomíná tu éru rozšiřování pernštejnských soustav tady.