Být elegantní znamená také zbavit se závisti, zloby a fňukání

Elegantní Česko
Elegantní Česko
Hrubé chování, vulgární vyjadřování, neochota poradit či pomoci. S takovým přístupem se potýká řada z nás téměř každý den. A právě i proti těmto nešvarům současné společnosti bojuje stále víc lidí elegancí, zušlechťováním svého chování i přístupu ke světu a k sobě samým.

Elegance totiž není jen o oblékání a elegantním chování, vlastně ani není totéž co dodržování etikety, i když etiketa může být inspirací. Je to spíš jakýsi celý styl života. „Podle mě je elegance určitý životní postoj, kterým si nastavíme laťku pro sebe a své chování, tím dáváme svému okolí najevo svou určitou hodnotu,“ říká Eva Suchomelová, propagátorka elegance a jedna z lektorek kurzů Elegantního Česka.

To je projekt, který se právě snaží o návrat elegance do naší společnosti. Podle ní elegantní chování je důležité i proto, že tím vyjadřujeme úctu k lidem kolem sebe. „Pozor ale! Nezaměňovat to s patolízalstvím, protože elegantní chování zahrnuje i elegantní postoj k sobě samému,“ doplňuje Suchomelová.

Proti vulgaritám slušností

Je ale naše společnost na elegantní chování vůbec připravena? Vždyť se například denně mnozí z nás setkávají s jejím opakem – hrubostmi a vulgárním vyjadřováním. A nemusíme ani chodit daleko, stačí si třeba jen nastoupit do trolejbusu, řídit auto ve městě, zapnout si televizi.

„S neelegantním a hrubým chováním se opravdu můžeme potkat na každém kroku, to ale neznamená, že musíme okamžitě sestoupit na podobnou úroveň,“ říká Eva Suchomelová a vysvětluje: „Mám naopak takovou zkušenost, že dokud je člověk zdvořilý a slušný, i když ta odezva není adekvátní, uchová si svou úroveň elegance, nenechá se vyprovokovat, tak problém necítí on, ale ten druhý, který elegantním není.“

Elegantní Česko

Elegance ale není jen o tom, jak působíme na své okolí, ale především, jací opravdu jsme. I proto je důležité na sobě pracovat. „Pokud člověk zušlechťuje své chování a projevy do podoby elegance, měl by vycházet ze sebe sama, být autentický,“ potvrzuje Eva Suchomelová.

A dál vysvětluje: „I proto by se měl oprostit od negativních emocí, závisti, pomlouvání, ale třeba i stížností nebo takového toho věčného fňukání, například já mám těžký život, okolnosti mi nepřejí, nikdo mě nemá rád.“ Takový přístup z nás totiž dělá oběti a oběť se s elegancí slučuje jen velmi těžko.