Chirurg Kebrle: Tlak kolem Petry Kvitové byl obrovský, ale byla skvělý pacient

4. listopad 2018
Radek Kebrle z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou.

Dnešní host pracuje v Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou téměř 20 let. Obrovský mediální boom se kolem něj strhnul po 20. prosinci 2016, kdy operoval levačku dvojnásobné wimbledonské vítězky a olympijské medailistky Petry Kvitové.

Doktor Radek Kebrle absolvoval stáže po celém světě. O chirurgii ruky přednáší i v zahraničí. Narodil se ve Vrchlabí a pochází z lyžařské rodiny.

Vaše sestra na olympiádě v Calgary v roce 1988 v kombinaci skončila pátá, do Kanady pak v létě emigrovala. Jak dlouho tam zůstala?

„Emigrovala v roce 1989, těsně před revolucí, odcházela na konci července, jela s partnerem na výlet a už se z něj nevrátili tak jak měli, vrátili se po pěti letech.“

V té době jste byl ve druháku na medicíně, možná to byla komplikovanější situace, z tehdejšího úhlu pohledu.

„Tehdejší režim to nestihl. Můj otec si byl několikrát popovídat s policií, ale ten dopad to na mě nestihlo mít. Ale asi bych na medicíně skončil. V té době, kdy sestra odešla, já byl v zahraničí taky. A tatínek říkal, že byl velmi rád, když mě na hranicích viděl, že alespoň já se vrátil.“

Pořád platí, že vaše dcery to táhne k medicíně? Starší studuje stomatologii, kam má namířeno ta mladší?

„Ta mladší se tváří, že asi půjde na medicínu taky.“

A neodradilo je, co se kolem vás strhlo poté, co jste operoval Petru Kvitovou?

„Já myslím, že to je neodradilo. Samozřejmě kromě těch negativních stránek to mělo i ty pozitivní. Jsem pro ně asi nějakým vzorem, tak sledovaly co se děje na internetu, v novinách. Já je spíš odrazoval, ale jdou svou cestou a chtějí to dělat.“

Máte spočítáno, kolik operací jste za těch skoro 20 let v Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie udělal?

„V tuto chvíli to spočítané nemám, když jsem šel na tu evropskou ruku, tak jsem měl asi 4400 operací, dneska to bude asi 8,5 tisíce? Zhruba 650 operací ročně.“

Mít ročně dva pacienty jako Petra Kvitová, tak se zblázním. Byla skvělá, ale tlak byl obrovský. To jste prohlásil asi dva měsíce poté, co se tenistka vrátila na kurty. Od té doby uplynul více než rok. Nenastal čas na alespoň lehký vzpomínkový optimismus?

„Já myslím, že to, co jsem řekl před rokem, platí. Za tu dobu co to dělám, jsem operoval mnoho různých zajímavých, slavných lidí. Ale ten tlak, který byl kolem Petry Kvitové, ten byl veliký. Nic takového si myslím se už nestane. To, co jsem tehdy řekl, plně podepisuji i dneska.“

Petra Kvitová s chirurgem Radkem Kebrlem a týmem na tiskové konferenci

Petru nejdříve ošetřili v Prostějově a měla štěstí, že tam byl váš kolega, který se chirurgií ruky taky zabývá. Jaké bylo prvotní ošetření a za jak dlouho se k vám Petra dostala?

„Jsme referenční centrum, takže takovým způsobem se k nám dostává velké množství čerstvých úrazů. V zásadě se očistí rána a překryje, nic víc se nedělá. Pro nás je to nejlepší, protože potom jdete do ruky, která je sice zraněná, ale nejsou tam další rány. Do stejné rány jít dvakrát, třikrát po sobě, to zvyšuje rizika a není to dobře. Jí se to stalo ráno v půl osmé a k nám se dostala asi ve tři hodiny odpoledne.“

Čtěte takéOperace se povedla, Petra Kvitová se po zákroku cítí dobře

Četla jsem, že operace Petry trvala asi tři hodiny. Co jste si říkal, když jste její ruku viděl poprvé?

„Už jsem nějakou představu měl, protože mi to popsal pan doktor Nevrla, v tu chvíli jsem byl připraven na to, co půjdu dělat. Horší bylo, když mi popsal, co se stalo. V tu chvíli jsem věděl, co se bude dít do budoucna. Bylo 20. prosince, já měl poslední operační den a vždycky si vybíráte těsně před volnem nějaké jednodušší věci, které se pokud možno nekomplikují, protože jinak vám to zasahuje do dnů, kdy nejste v práci a nemůžete si je hlídat. V tu chvíli jsem věděl, že se o to budu muset starat a prvních 14 dní hraje velkou roli ve výsledku a věděl jsem, že Vánoce si neužiju a budou tam poměrně velká rizika v příštích 3 měsících. A když všechno dobře dopadne, tak bude tlak předtím, než začne zase hrát.“

Byla trpělivým pacientem?

„Byla skvělý pacient, doopravdy. Na takovéto úrovni ve sportu jsem ošetřoval víc lidí. Vždycky se dobře komunikovalo, protože jsou motivovaní a jsou to profesionálové.“

Četla jsem, že poslední noc, kterou jste v souvislosti s Petrou probděl, byla ta poslední před Wimbledonem?

„Ne, to už jsem spal jako děťátko. V tu dobu jsem se těšil na zápas..“

Petra Kvitová nebyla jediným sportovcem, pomáhal jste motocyklistům Srmžovi, Podmolovi, modernímu pětibojaři Kufovi, skikrosařům a rekordmanem v čase mezi operací a medailí byl Jan Kuf. Tam tuším, že bylo jen 10 týdnů od operace k titulu Mistra světa ve smíšené štafetě, vzpomínáte?

„To je pravda, to bylo hezké. To byla taky čistě rukochirurgická práce. Měl takovou nenápadnou zlomeninu v oblasti středního kloubu na prstu, ale na prstu, kterým střílel a kterým vedl kord, takže poměrně důležitý. A za deset týdnů se mu podařilo udělat Mistra světa.“

Velkých radostí není tak moc. Je důležité mít malé radosti a z nich skládat ten velký pocit.

Už je to pomalu deset let, co se poprvé mluvilo o experimentu s 3D tiskárnami. Vás osobně to zajímalo od začátku a teprve dneska nastal v tomhle oboru obrovský boom. Vysvětlete mi prosím, jak se 3D tiskárny ve vašem oboru můžou využít?

„Viděl jsem to poprvé v roce 2007 v Austrálii a první pacienty jsem operoval 2012, postupně se 3D tisk prosazuje a dá se použít při rekonstrukci vrozených vad. Můžete na počítači nasimulovat, jakým způsobem křivé ručičky srovnat, vyzkoušet si v počítači, jestli to, co plánujete, je možné. Za pomoci 3D tisku můžete operaci zjednodušit a zpřesnit. Já ji používal na korekce v oblasti předloktí, poúrazové stavy. Rentgen, CT a konvenční vyšetřovací techniky vám řeknou určité věci, ale je to pořád jen dvourozměrný pohled na trojrozměrný problém.“

Co vám ve vašem oboru udělalo za poslední dobu největší radost?

„Velkých radostí není tak moc. Je důležité mít malé radosti a z nich skládat ten velký pocit. Jsou pacienti, kteří jsou komplikovaní, jednu z velkých radostí mi udělalo malé děťátko, šestiletá dívčina, která přišla o palec při úrazu. Předělávali jsme jí kousek druhého prstu na palec, to jsme přesazovali. To u takového dítěte není jednoduché. Dali jsme to dohromady a ona ten palec používá prakticky normálně, to je skvělé.“

Chirurg Radek Kebrle natáčí Zálety s Alenou Zárybnickou

Kdybych vám podala pravou nebo levou ruku přes stůl, co byste z ní dokázal vyčíst?

„Co bych dokázal vyčíst? Že jste zdravá žena, že ta ruka je prokrvená, vidím nehty, hybnost, čáry a tak dále. Kdybychom šli operovat, tak v dlani na nás nechystáte žádné záludnosti. A že máte konfekční tvar ruky.“

Když jsem tu měla pana profesora Pirka, ptala jsem se ho, co pro něj je opravdu srdeční záležitostí. Když mám ve studiu vás, měla bych se ptát, co pro vás znamená podaná ruka.

„Strašně moc. Když mi přijde pacient, tak mu podám ruku a přečtu si v tom pohybu a tom, jak mi ruku podá a jak mě drží, tak co je to za člověka a chci o něm co nejvíc zjistit. Když vám přijde člověk do ambulance s problémem, tak ho musíte vyřešit. Psychologicky poměrně složitá situace a vy na ni musíte reagovat. Podle toho, jak vám podá ruku, tak to je první informace o tom, jak s tím člověkem jednat.“

Minule tu se mnou byla fotografka Majka Votavová a tady je její otázka pro vás: „Fotím 44 let, takže mám namoženou pravou pracičku. Jak mám zacházet s rukou, abych mohla fotit dalších minimálně 20 let?“

„Jak zregenerovat ruku, aby tolik netrpěla? Nefotit tolik, to je jednoduché. Ale ne, té ruce je potřeba něco vrátit, věnovat se jí ve smyslu nějaké regenerace, nechat si ji namasírovat.“

Spustit audio

Související