Chorchestr - Arabigbít

Opět po týdnu je tu Neon a s ním i ohlížení se po zajímavých tuzemských deskách nedávné historie. Zatím náš zrak spočinul na eklektro-akustickém projektu Aurobora a brněské kapele Radium.nfo, která fůzovala jazz a drum’n‘bass. I dnes zůstaneme v moravské metropoli, kde na přelomu století působila osobitá kapla Chorchestr, v jejím obsazení bychom nalezli řadu dnes na hudební scéně etablovaných muzikantů. Žel ani Chorchestr se nedožil současnosti, svoji činnost ukončili před osmi lety a dochovala se po nich jedna jediná deska Arabigbít.

Brněnskou skupinu Chorchestr, která vznikla roku 1997 soustředěna v okolí moravského městečka Holešov, tvořilo původně sedm, později devět hudebníků, kteří se zamilovali do funky a dlouhou dobu hráli jen své verze nejslavnějších pecek od Jamese Browna po Herbieho Hancocka. Touha po vlastních skladbách je přivedla k autorské tvorbě, ve které se funky mísí s odlehčeným lounge jazzem, rockem, ale loví také v hájemství afropopu, reggae či dubu. Největší síla Chorchestru je ve skvělé dechové sekci a vynikajících ženských vokálech. V kapele fungovala řada skvělých hudebníků – klávesista Jiří Hradil a bubeník Martin Čech (oba dnes Lesní zvěř), zpěvačka Dorka Barová (Tara Fuki, Vertigo) nebo další hudební matador zpěvák a kytarista Mario Buzzi. Za dobu své existence si Chorchestr v Brně vydobyl pověst kvalitní koncertní kapely, o které platí, že když se rozjede, tak není k zastavení.

Chorchestr|foto: Indies Records

Po pěti letech své existence Chorchestr natočili u Indies debutové album Arabigbít. Funky-beat-afrojazz Chorchestru se na albu představuje s vlastními česky i anglicky zpívanými skladbami. Kromě obvyklých nástrojů nově dostává velký prostor sampler. Zkušenou producentskou rukou na natáčení dohlížel legendární bubeník Pavel Fajt, který si vedle zpěváka Čankišou Karla Heřmana nebo vokalisty Hypnotix Mohsina Mortaby na albu i zahostoval. Na desku se sice úplně nepovedlo dostat koncertní energii, desítka písní zní chvílemi poněkud akademicky. Ale přesto to na svou dobu bylo výtečné album, které potvrdilo, že i bílý muži (a ženy) umí cítit a hrát funky.

Chorchestr - Arabigbít|foto: Indies Records

Rok 2004 byl rokem, kdy Chorchestr dojel na konečnou. Těch důvodů, proč se tak stalo, je víc. Uvnitř kapely v posledních letech nefungovaly vztahy a neustále se proměňovalo obsazení. Jednotliví členové se také čím dál tím více věnovali svým vedlejším projektům, které se třeba v případě Lesní zvěře stali aktivitou hlavní. Svou roli také mohl hrát také nedostatek příležitostí ke koncertování, na což u nás dojelo už řada kvalitních kapel.
Nicméně je zajímavé sledovat dráhu jednotlivých členů – zvláště Dorka Barová je velmi, velmi činorodá.

I příští týden budeme oprašovat jedno znamenité album. Tentokrát jsem pro vás vylovil skutečnou lahůdku, kterou budou znát jen nejzarytější fanoušci kapely Colorfactory. Jde o projekt The Sun In The Wood, který vymyslel v Čechách žijící anglický kytarista Noel Le Bon. Zůstalo po něm jedno album, které hudebně i personálně navazovalo právě na zmiňované Colorfactory.
Tak si to nenechte ujít.