Co vidí diváci, když se závodí pod hladinou?
Orientační potápění není úplně známým sportem. Přiblížit ho posluchačům Českého rozhlasu Pardubice přišla do pátečního Dobrého rána několikanásobná mistryně Evropy a světa Zuzana Dvořáková.
Ve své disciplíně opravdu vyniká: „Medaile jsem ze světových a evropských šampionátů počítala pro potřeby jednoho novináře. Napočítala jsem jich 38,“ říká Zuzana Dvořáková, která plánovala ukončit kariéru: „Už jsem si myslela, že letošní sezonu nepoplavu. Na šampionátu, který se konal v Liberci, mně bylo celý týden špatně, byla jsem nervózní a říkala jsem si, že už je nejvyšší čas.“ I přes tyto obtíže nakonec všechno dopadlo dobře: „Dopadlo to výborně, získala jsem tam dvě zlaté a dvě bronzové medaile.“
Sport s tradicí
O orientačním potápění se mezi lidmi moc neví, přitom u nás má podle Zuzany Dvořákové dlouhou tradici: „Československo se orientačním potápěním začalo zabývat už od vzniku tohoto sportu. Ten se datuje na začátek 60. let. A já se domnívám, že patříme k jedněm z nejlepších.“
A jak si laik může orientační potápění představit? Ledacos napoví už název: „Je to kombinace orientačního běhu a potápění. Takže hledáme na čas kontroly pod vodou. Každý si asi myslí, že hledáme něco na dně. My hledáme kontroly - tyče, které stojí ve vodě. Takže plaveme pod hladinou maximálně dva metry,“ vysvětluje Zuzana Dvořáková a dodává, že i když diváci samotného potápěče nevidí, můžou ze břehu průběh závodu sledovat.
„K veškeré výstroji máme ještě nad sebou bójku, která nad námi plave. Takže na hladině vidíte pohyb té bójky. Je to jednak pro kontrolu rozhodčím a jednak pro naši bezpečnost.“ Bójkou ale výstroj orientačního potápěče nekončí: „Na nohou máme laminátovou monoploutev, máme neopren, dýchací přístroj. Ale nemáme ho na zádech. Držíme ho ve vzpažení, máme kompas, brýle, automatiku.“
Někdy je vidět jen na 20 centimetrů
Vliv na úspěch, nebo neúspěch má samozřejmě i viditelnost pod vodou. A kupodivu dobrá viditelnost může být i na škodu: „Jsou vody, kde je vidět osm metrů. Tam vyhrávají většinou největší rychlíci, kde ta orientace, ta dovednost manipulace s kompasem jde trošku stranou. Ale jsou vody, jako teda bohužel letos na mistrovství světa, kde je vidět dvacet centimetrů,“ říká Zuzana Dvořáková a vysvětluje, že i v takto špinavé vodě se závodník musí zorientovat. Jak? „Čistě jenom podle kompasu. My nemáme mapu jako orientační běžci, kde by byl třeba výrazný strom, hustník, vodoteč, krmelec. To tam není. Tahle mapa se musí zastrčit do speciálního přístroje a tím si pod vodou sám musíte změřit azimut a vzdálenost.“
I když čeští potápěči dosahují skvělých výsledků, orientační potápění není disciplínou, kterou by se člověk, jako třeba u hokeje, mohl živit: „My to děláme jenom z lásky k tomu sportu. Všichni z nás mají regulérní zaměstnání. Takže musíte skloubit zaměstnání, obyčejný život a ještě teda trénovat,“ uzavřela povídání Zuzana Dvořáková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
