Eva od Břeclavi|zdravím všecny posluchače noční linky.
Letos jsem byla poprvé v lázních 4 týdny po operaci kyčelního kloubu a to v Hodoníně.
Byla jsem spokojená, jak s ubytováním, tak s procedurami. Ještě k vůli kovidu jsme byli na pokojích po jednom, což bylo vynikající. U stolu jsme sešli tři, které jsme si od prvního dne rozuměly. Nechyběly mně ani.že nebyla žádná zábava a akce. Každý den jsme chodily spolu na procházky a dále si voláme. Eva
Dana|Měli jsme v práci kolegu, který jezdil do lázní úplně každý rok, byl to takový pravý "švihák lázeňský". Nebyl ani nijak pohledný, ani zábavný, ani prachatý, ale ženské na něj fakt letěly, nějaké to kouzlo musel mít, ale my jsme to jako kolegyně prostě neviděly. Dojel z lázní a už mu začaly chodit dopisy, je to už hodně let, to ještě dopisování byl jediný spoj se světem, denně mu telefonovaly, musely jsme mu s tím pomáhat jak s odepisováním, tak i s telefonováním. Podotýkám, že navíc byl i ženatý. A tak se prokousal tím rokem do dalších lázní a začalo to nanovo. Je to fakt už mnoho let, kolega není mezi námi, ale my na něj jako takovou raritu pořád vzpomínáme.
Marcela|dobrý večer.,
do lázní jsem jezdila pravidelně od roku 1998 do roku 2002 , byly to tenkrát dětské lázně.
Jezdila jsem do Teplic v Čechách , ze začátku jsem měla pocit že se mi tam nepovede najít nikoho,
koho bych znala. Ale kromě mě , se tam objevilo ještě 5 lidí z Děčína , tak že to tam pak byla
sranda. Do lázní jsem se těšila pak rok co rok , škoda že to byly tenkrát dětské lázně.
Rok co rok jsem tam jezdila , každý rok jsme se viděli a byla tam sranda. V 6 hodin budíček ,
od 7.00 hodin procedury, ve 12.00 hodin oběd a pak jsme trávily volný den s vychovatelkami.
a pokračovalo se v procedůrách. Cvičení a bazény , ergoterapie a nebo se chodilo na zahradu
čistit bazén. Rychle to utíkalo.
V 17.00 hod. večeře , a v 18.15 hodin bodovačka pokojů . Každý den se muselo hlásit kolik nás ¨
je na pokoji a zda nám nic není nebo zda nám nic nechybí . A až do 22.00 hodin byl večerní klid. Mohli jsme si na pokoji dělat co jsme chtěly.
Zkušenosti s lázněmi byly bezvadné , nikdy na to nezapomenu. Škoda bylo že to byly lázně do 18 let . Jezdily by jsme tam pořád. Dnes už jen pořádáme občas ty lázeňské srazy , když je možnost a je čas , a nebo si dopisujeme mezi sebou na sociálních sítích.
Přeji hezký večer, Marcela z Děčína
Alena |Dobrý večer paní Jitko a taky všichni posluchači. Tak jsem byla poprvé v lázních ve svých 65 letech, doktorka mi to napsala na záda, protože jsem se už téměř nemohla pohnout. Jel se mnou i manžel, který by po mozkové příhodě a není na tom zdravotně úplně nejlíp a tak jsem mu lázně se mnou zaplatila, protože nemohl být sám doma. Bylo to na ty tři týdny opravdu velmi drahé, ale nakonec, co by člověk neudělal pro svoje zdraví. Ubytování, jídlo i procedury, všechno bylo dobré, ale zapomněla jsem napsat, že jsme byli v Luhačovicích. Být tam na týden nebo na ten prodloužený relaxační pobyt, to bych brala, ale na tomto pobytu v Luhačovicích to bylo k nepřežití. Kolonáda se zrovna opravovala, takže všechno bylo zavřené, jen jednou za celé tři týdny bylo divadlo, kino bylo vyprodané, vůbec jsme neměli co dělat, je tam všechno do kopce nebo z kopce, manžel to nevyšel, tak jsme seděli u lázeňského domu na lavičce a byli jsme opravdu rádi, že konečně jedeme domů. Tam bych teda opravdu už nejela. Jedno pozitivum to ale přece jen přineslo, získali jsme tam kamarádku, se kterou se od té doby navštěvujeme a voláme si dost často, takže to jsem opravdu ráda za tuhle známost.
Otoman Zlinski|Jak si užít lázně? Jednoduše, lázně jsou jedinečná příležitost, jak si najít někoho, ať už na chviku nebo na dlouho. Sní o tom kde kdo, bohužel většinou to skončí tancováním a lamentováním žen, že nejsou muži. Pánové zase tvrdí, že nejsou ženy. Takže všichni svorně vzpomínají jak si krásně zatancovali.
