Do divadla jsem nastoupil na rok, už tam jsem 26. sezonu, říká ekonom Bohumil Kos

Zjednodušeně lze říci, že má na starosti všechno kromě umění. Vyřizuje dotace, zajišťuje bezpečnost práce, dodržování nejrůznějších vyhlášek, ale také vymýšlí akce, jako je štědrovečerní zpívání nebo sbírku na novou oponu.

Slibil jsem rok

Poprvé hned po revoluci, v prosinci 1989, pak několik let podnikal a znovu nastoupil na konci devadesátých let. „Petr Dohnal se stal tenkrát ředitelem a oslovil mě, jestli bych mu nešel dělat provozně ekonomického náměstka. Slíbil jsem mu to na rok, ale už tam jsem dvacátou šestou sezonu,“ vysvětluje s úsměvem Bohumil Kos.

Čtěte také

Příběhy herců, kteří jsou neodmyslitelně spjatí s Východočeským divadlem Pardubice

Je vystudovaný stavař, po škole pracoval 17 let ve stavebnictví a do Pardubic se přestěhoval kvůli přidělenému bytu. Práce v prefabrikátech ho ale netěšila, byl dokonce přesvědčený o tom, že má zničený profesní život. Po téměř 30 letech v divadle už ale otočil a se svým profesním životem je nadmíru spokojený.

Při svém prvním angažmá v pardubickém divadle zažil turbulentní dobu Sametové revoluce. „Na stáži v Basileji v lednu 1990 jsme se Michalem Tarantem dostali na tiskovou konferenci, kde se nás ptali na dění doma v Československu, jestli ta revoluce dopadne. Byl to zlomový okamžik mého života, poprvé jsem cítil, že můžu mluvit svobodně,“ vzpomíná Bohumil Kos.

Zálibou je psaní

Bohumil Kos napsal také dvě knihy|foto:Milena Potůčková, Český rozhlas

Velkou zálibou Bohumila Kosa je tvůrčí psaní. Vydal už dvě knihy, jednu z divadelního prostředí pod pseudonymem Jarad Portský, druhou už pod svým jménem, ve které vzpomíná na své dětství. „Já mám skutečně rád portské víno, proto ten pseudonym, knihu navíc ilustrovala moje dcera pod pseudonymem Nerada Hladová,“ dodává.

Když nepracuje ani nepíše, věnuje se amatérskému muzicírování, hraje golf nebo zvelebuje svojí chalupu. Tam tráví čas ze všeho nejraději. „Máme početnou rodinu, máme stůl a 22 židlí, ještě loni jsme se tam všichni vešli, ale teď na Vánoce už budeme muset asi udělat stůl vedle pro nejmenší,“ usmívá se spokojeně Bohumil Kos.