V Koňské oáze pečuje o nechtěné staré koně

Soňa N. Navrátilová vystřídala mnoho zaměstnání. Odmalička milovala koně a malovala, začínala ale jako tanečnice v pražském klubu Alhambra, pokračovala jako modelka v obchodním domě Kotva a jako fotomodelka punčochového zboží.

„Měla jsem nohy, které tehdy letěly, takové ty kozí,“ usmívá se. Později si na pražském Žižkově otevřela vlastní bar, který přes zajímavý nápad nakonec nevydržel, a splněným snem se pro ni stalo až založení umělecké galerie ve Vodičkově ulici, kde vystavovala své obrazy i tvorbu dalších autorů. Dlouhá nemoc ji ale přiměla tuto činnost ukončit. Z Prahy se poté vrátila do východních Čech a usadila se v Chrudimi, kde se jí při procházkách se psem splnilo dlouholeté přání - být u koní, pracovat s nimi a vracet jim péčí to, co celý život dávali lidem.

Koňský domov důchodců

Je to už víc než pět let, kdy se Soňa N. Navrátilová procházela se svou kamarádkou Zuzanou po Chrudimsku a znovu jí vyprávěla o svém snu zachránit staré koně, kteří už lidem neslouží. S touto myšlenkou přišla o dvacet let dříve, když se starala o vlastního koně i přesto, že byl v tak vysokém věku, že na něm nemohla jezdit.

Koňská oáza Soni N. Navrátilové|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

„Tehdy jsem viděla, že to není standard, že láska ke koňům je něco jiného než láska k jezdeckému sportu a že lidé, když už na nich jezdit nemohou, se jich zbavují,“ vzpomíná. Právě tehdy v ní uzrála představa místa, které by fungovalo jako domov seniorů pro koně, kde by mohli v péči dožít ti, kteří celý život sloužili lidem.

„Zuzance se ten nápad také moc líbil a domluvily jsme se, že mi s jeho realizací pomůže,“ pokračuje. A právě tehdy objevily opuštěný kravín v Rabštejnské Lhotě. Jeho majiteli se jejich záměr zalíbil, a tak vznikla dnešní Koňská oáza, jak ji pojmenovaly.

První byl Princ

Jako první do Koňské oázy zamířil kůň Princ. „Objevila jsem inzerát, že do pátku si ho má někdo koupit za jateční cenu, jinak skončí na jatkách. A to byla středa,“ vzpomíná Soňa, která zareagovala neuvěřitelně rychle. „Dodnes nechápu tu naši tehdejší drzost, když jsme neměly budovu ještě ani pronajatou a volaly majiteli, jestli by nám v ní pro koně nepostavil box. A on to udělal. Je skvělé, jak nás místní stále podporují,“ usmívá se.

Koně Soni N. Navrátilové|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Dnes jsou v Koňské oáze čtyři koně. „Je to jen díky podpoře fanoušků a všech dobrých lidí, kteří nám neuvěřitelně pomáhají. Sama bych prací copywriterky, kterou teď dělám, uživila maximálně jednoho,“ přiznává Soňa.

Navíc dvě kobylky kvůli stáří mohou jíst jen granulované seno, které je drahé a musí je dostávat čtyřikrát denně. Proto je Soňa mezi koňmi neustále, celý rok a celé dny. Odcestovat nikam nemůže. „Když se řekne dovolená, představila bych si ji tak, že by sem někdo přijel na čtrnáct dní a dělal všechny práce kolem. Já bych jen hřebelcovala a chodila s nimi na procházku. To je pro mě ideální dovolená. Prostě jen koně a koně, nic jiného než koně.“