Druhá nejvyšší budova Evropy stojí ve Zlíně. Tak to bylo ve 30. letech minulého století

Baťův mrakodrap má v přízemí expozici věnovanou jeho historii. Na tu dobu v něm byla nejmodernější klimatizace a také nerychlejší výtah, který přepravoval zaměstnance ředitelství Baťových závodů až do 17. etáže budovy. V mrakodrapu se totiž neříkalo patro ale etáž, což byla jedna z mnoha inspirací Amerikou.

Další je například číslo budovy - „21“. I když leží uprostřed šestikilometrové třídy Tomáše Bati, má právě toto číslo. Baťa čísloval totiž budovy v areálu jako ulice v New Yorku – tedy od východu na západ a ze severu k jihu. Což znamená, že zmíněná budova je druhá v řadě východo-západní a první v severo-jižním směru.

Pohled na baťovskou zástavbu rodinných domů ve Zlíně|foto: Jiří Kokmotos

Hlavním lákadlem budovy je ale Baťova pojízdná kancelář. Jeden z rohů mrakodrapu architekti proměnili v obří výtahovou šachtu, kterou jezdil unikátní Baťův výtah, vybavený telefonem, křeslem, pracovním stolem a dokonce i umývadlem. Existuje o něm řada historek, jak z ní Baťa vystupoval a peskoval své podřízené, aby se nezdržovali od práce.

Nic z toho není ovšem pravda. Výtah byl osazen strojovnou až na podzim roku 1939 a Jan Antonín Baťa opustil Zlín ještě před válkou, v červnu 1939. Někteří zlínští obyvatelé se vám budou snažit namluvit, že pamatují, jak se výtahem proháněl nahoru dolů sám zakladatel firmy Tomáš Baťa, jenže ten zemřel dávno před položením základní kamene mrakodrapu. Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí v roce 1932 v nedalekých Otrokovicích.

Ovládací panel Baťova kancelářské výtahu|foto: Jiří Kokmotos

Nicméně faktem je, že Baťova kancelář je dodnes provozuschopná a kdo se objedná přes muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, může se v ní klidně svézt. Na střeše, kde výtah končí, je navíc nádherná vyhlídková terasa, odkud můžete vidět celý Zlín.