Vzpomínka na Vánoce

„Vánoce jsou za námi, jak jste je prožili? Pochopitelně, že každý jinak, ale chci věřit, že nikomu nebylo smutno nebo úzko ze samoty a nedej bože, aby se lidi hádali, že?

Někomu se narodilo před Vánoci miminko jako příslovečné Jezulátko a radosti a nadšení bylo plno i bez Vánoc. Někdo miminko třeba teprve očekával a zatím se jen těšil!

Podobné očekávání zažívali před spoustou let naši rodiče. Maminka byla o Vánocích těhotná. Dle jejích slov ale nikdy nebyla těhotná, ona nás nosila pod srdcem! 

Tenkrát na Štědrý večer řádila naše nerozlučná dvojka - brácha a já. On šestiletý, já o rok starší. Po večeři a nadílce naše dospělá část rodiny usnula.

Byla to doba, kdy jsme neměli doma televizi, v rádiu na zdi něco mňoukalo, ale koledy to nebyly. Unavená maminka se položila na postel, prý jen si na chvilku odpočine. Táta se natáhl vedle ní, držel ji za ruku a v momentě spali oba.

Do ložnice měli otevřené dveře, aby děti, jako nás dva, měli pod kontrolou, ale usnuli s klidným svědomím, protože s námi bydlela ještě babička, a ta si v křesle četla. Ovšem nikdo netušil, že babička usne taky!

Já a brácha jsme najednou měli naprostou volnost! Úžasný pocit! Nikdo nás nehlídal! A tak jsme si udělali neplánovaný mejdan!

Cpali jsme se vánočním cukrovím a zapít jsme ho chtěli jedovatě růžovými a žlutými limonádami ze studeného špajzu. Jenže ouha! Kdo nám je otevře? Limonády se tehdy prodávaly pouze v zálohovaných skleněných lahvích s korunkovým uzávěrem jako dnes třeba pivo. No, a naše malé ručičky zápolení s otvírákem prostě nedaly, ale babička v křesle byla šikovná i v polospánku. Stačilo dát jí do jedné ruky lahev a do druhé otvírák. Nekoukala. Otvírala.

Náš mejdan neměl chybu. Nakonec i v tom rádiu něco hráli a dalo se na to dokonce tancovat. Leč objevila se zrádná brzda! Došla poslední, třetí limonáda! Bráchu to nerozhodilo. Tak si dáme pivo!

S obavami jsme se přiblížili ke křeslu a celí napjatí zezadu podali spící babičce pivní lahev. Babička v přítmí a polospánku v pohodě otevřela pivo a pak i to druhé, protože si pořád myslela, že to jsou limonády.

Naše vánoční nálada dostala potřebné grády a tancovali jsme o sto šest. A pak jsme si všimli, že dohořely voskové svíčky na stromečku a hned jsme měli co na práci! Ano, otevřít lahev jsme sice neuměli, ale škrtat sirkami jsme zvládli dobře!

Nebojte se. Dopadlo to dobře. Na stromečku hořela jenom jedna větev, brácha měl ohořelou ofinu a já, spálený ukazováček.

Zbytek zachránila babiččiným křikem z postelí vyburcovaná dospělá část rodiny. Potom následoval křížový výslech viníka, proč otvíral dětem to pivo?!

Co bylo nejlepší na těchto Vánocích, to vidím až jako dospělá. Nikdo z dospělých nás, děti, netrestal, nikdo na nás nekřičel. Jen později, někdy v klidu, možná až druhý den, nám rodiče vysvětlili nebezpečí, které nám hrozilo. A nám se to uložilo v hlavičkách na věky.

Přeju vám krásnou lednovou neděli a všem potomkům přeju takové chápající a rozumné rodiče, jaké jsme měli my.“

Přání do nového roku od mé přítelkyně Sabiny Dagmar Vítovcové z Plzně jste slyšeli a já se jenom krátce připojím. Přeju nám všem, aby byl rok 2026 pro nás všechny rokem dobrým.