Dům, kterým prošly dějiny. Larischova vila v Pardubicích připomíná tragédii i naději
Larischova vila patří k dominantám Pardubic. Díky působivé architektuře se honosnému domu říká také Zámeček. Vila má velmi bohatou historii, nejvíc je ale spojena s tragickými událostmi druhé světové války a popravami českých vlastenců. Jejich příběhy dnes Národní kulturní památka Zámeček Pardubičky - Larischova vila připomíná. Československá obec legionářská tu buduje muzeum a připravuje speciální programy.
Vilu si na okraji Pardubic nechal postavit hrabě Larisch-Mönich. Chtěl vybudovat honosné sídlo, které by odpovídalo jeho společenskému postavení i majetku. Podnikatel a majitel ostravských dolů proto oslovil chrudimského architekta Františka Schmoranze staršího, aby mu navrhl takový dům, ve kterém by mohl hostit významné přátele a šlechtu, zejména v období parforsních honů.
V roce 1885 se začala vila stavět a hotová byla během jednoho roku. Od samého začátku se jí říkalo Zámeček, kvůli efektní architektuře v duchu romantického historismu. Nejvýraznějším prvkem je silueta věže v neogotickém stylu. Vilu obklopoval rozlehlý borovicový háj, součástí areálu byly i stáje pro desítky koní.
Manželství Larischových ovšem skončilo rozvodem, na Zámečku zůstala Marie Larischová, a to až do roku 1897, kdy dům prodala. V roce 1937 získala Larischovu vilu obec Pardubice. Dům a celý jeho areál sloužil až do nacistické okupace jezdeckým jednotkám Školy důstojníků v záloze.
Válečné události
Vila je spojená s Pietním územím Zámeček v Pardubičkách. V období protektorátu se totiž objekt stal sídlem záložního praporu německého policejního pluku Schutzpolizei. Ve vile tak byli vyslýcháni a následně popraveni obyvatelé obce Ležáky a spolupracovníci výsadkářů ze skupiny SILVER A.
Od 3. června do 9. července 1942 bylo v parku popraveno 194 českých vlastenců z Pardubicka, mezi nimi 37 obyvatel Ležáků. Ti byli bezprostředně po vypálení své obce vězněni ve sklepení Larischovy vily a téhož dne popraveni. Na místě popraviště začal roku 1946 Svaz národní revoluce budovat památník.
V druhé polovině 50. let získal areál Zámečku podnik Tesla Pardubice, na počátku 21. století společnost FOXXCONN CZ. Objekt ale nadále chátral. V roce 2011 proto vzniklo Občanské sdružení za záchranu Zámečku. Se žádostí o pomoc se obrátilo na Československou obec legionářskou. Ta dům převzala v roce 2014 a začala připravovat projekt rekonstrukce vily.
Zvony Zámeček a Ležáky
V roce 2019 se Larischova vila stala národní kulturní památkou a začalo se s jejím opravami. Věž dostala nový krov s břidlicovou krytinou. V září 2022 skončila obnova suterénu a od roku 2023 má dům novou fasádu. Vzhledem k tomu, že Zámeček stále prochází stavebními úpravami, nefunguje v něm stálá průvodcovská služba, návštěvu je třeba domluvit a objednat předem.
Postupně se proměňuje také rozlehlý park, kde vznikl malý amfiteátr. Československá obec legionářská pracuje na plánu stálých expozic. Uvnitř budou minimálně čtyři, v plánu je i jedna venkovní. Expozice Historie Zámečku se bude soustřeďovat na historii vily z období jejího vzniku a první republiky, další výstavní prostory pak na téma domácího a zahraničního odboje.
Do Larischovy vily už byly umístěny dva zvony. Větší se jmenuje Zámeček a menší Ležáky. Zvony jsou nastavené tak, že zvoní po 19 dní, během nichž probíhaly popravy. Větší zvon zvoní minutu, menší zvon odbíjí počty popravovaných v konkrétní den.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
