Fenomén loutka a stoletý Hurvínek
Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje rozdíl mezi slovy loutka a panenka. Možná právě proto je loutkářskou velmocí.
Už v první polovině 20. století bylo u nás přes 3 000 oficiálních loutkových divadel, a to nikdo nespočítal ta neoficiální. V téměř každé rodině se dá najít loutkové divadlo nebo loutky, a z Kopeckého Kašpárka, Trnkových Broučků nebo Skupových Spejbla a Hurvínka (který letos slaví 100 let!) se staly hvězdy světového formátu.
Čím to, že se z umělecké disciplíny, kterou k nám v 17. století přivezli kočovní divadelníci z Itálie a Německa, stal absolutní tuzemský fenomén? Které regiony a oblasti Čech výroba loutek nejvíce ovlivnila? Kdo loutky vyráběl dříve a kdo je vyrábí dnes?
Jak má vypadat a co musí umět dokonalá loutka? Kdo shromáždil největší soukromou sbírku loutek u nás a kde lze jeho loutky vidět? Po tom všem pátrala Markéta Ševčíková s ředitelkou Muzea loutkářských kultur v Chrudimi Simonou Chalupovou, vedoucí Muzea loutek v Plzni Markétou Formanovou, v Pečkách v dílně řezbáře a výrobce loutek Jiřího Ruckera a v Praze u největšího tuzemského sběratele loutek Milana Knížáka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
