Festivalové novin(k)y - úterý 13. 2.

GFS 05
GFS 05

Dnes Vás pobaví O titul Komedie roku 2006 dnes bude usilovat komedie Maškaráda čili Fantom Opery v podání herců pražského Divadla v Dlouhé.

A zítra Vás rozesměje
Od pěti na Hronovické scéně uvidíte komedii Spor. Čeká Vás jedinečný divadelní experiment v podání herců Městského divadla Žilina, který režíroval nám známý režisér Marián Pecko (Ondina, Romance pro křídlovku). Sice vedení žilinského divadla varuje, že vstup na představení je pouze na vlastní nebezpečí, ale my Vám slibujeme, že podívaná, i když s jistým rizikem, stojí za to, nuda Vám nehrozí a navíc při vstupu obdržíte i sklenku vína. V sedm večer v Městském divadle začíná hořkosměšná komedie Maratón pražského Divadla Bez zábradlí. Bohumil Klepl, Adrian Jastraban a Filip Čapka v rolích maratónských běžců si třeba doběhnou pro nějakou z festivalových cen. U toho přeci nemůžete chybět!

Stalo se druhý den...
Pondělní festivalový den zahájil v deset dopoledne na Hronovické scéně pražský soubor Ty-já-tr - CO?! Mladí herci pobavili mladé publikum svěží komedií Dámský krejčí.
V Městském divadle se od šesti večer do soutěžního klání s vervou pustilo plzeňské Divadlo J. K. Tyla, které tentokrát pardubickému publiku nepředstavilo žádnou z komedií Antonína Procházky, nýbrž situační komedii Kena Ludwiga Měsíc nad Buffalem. Jistě si vzpomínáte, že s touto komedií vloni soutěžil domácí soubor - pouze s jiným názvem Cyrano v Buffalu. Soutěžní komedie vždy uvádí patron, kmotr představení. Naše známé Plzeňáky (zúčastnili se snad všech ročníků festivalu) přijela podpořit herečka Divadla na Vinohradech Gabriela Vránová, kterou na jeviště pozvali "předskokani" soutěžní inscenace, pardubičtí herci Martina Sikorová a Zdeněk Rumpík.
Před představením, o přestávce i po skončení "Buffala" se o příjemnou atmosféru postarala hudební skupina Paduana hispanica, ve které hraje i náš zaměstnanec Dominik Rumpík. Ano, shoda jmen není náhodná, Dominik je synem Zdeňka Rumpíka.
Zatímco ve foyer Městského divadla probíhalo po představení společenské setkání plzeňských herců, porotců a hostů, na Hronovické scéně se bavili další diváci. Od sedmi zde totiž na jevišti "kralovali" bratři Rodenovi a Jana Krausová v komedii Otevřené manželství. Původně plánovaná komedie Odjezdy vlaků bratislavské Astorky byla z důvodu onemocnění Adyho Hajdu (jednoho ze dvou protagonistů hry) zrušena, diváci však po skončení "Manželství" dlouhotrvajícím potleskem dokázali, že jim změna titulu nevadila a že je de facto rodina Rodenů nezklamala!

Rozhovor s Janem Burianem, ředitelem Divadla J. K. Tyla Plzeň a režisérem inscenace Měsíc nad Buffalem Kena Ludwiga
Proč jste si k inscenování vybrali zrovna tento text?
Na tom není nic složitého, v repertoáru kamenného divadla mají být různé žánry, pro každou sezónu tedy hledáme nějakou komedii - klasickou, situační, charakterovou, soudobou, českou či z anglosaské oblasti. Tato se nám prostě líbila.
Vaše divadlo je na GRAND Festivalu smíchu stálicí, můžete prozradit divákům s čím byste mohli případně přijet příští rok?
Tento týden jsme měli premiéru nové komedie Antonína Procházky s názvem Celebrity s. r. o., s největší pravděpodobností snad tedy s ní.
Máte v současnosti na repertoáru nějakou další komedii?
Již loni jsme se zúčastnili zdejšího festivalu s inscenací Prachy? Prachy! Raye Cooneyho, potom hrajeme dvě komedie Antonína Procházky - zmíněné Celebrity s. r. o. a Přes přísný zákaz dotýká se sněhu, kterou jste v Pardubicích již také mohli vidět. Nově ještě s režisérem Ladislavem Smočkem chystáme Třetí zvonění Václava Štecha.
Jak se vám letos na festivalu hrálo?
Nastala desítka technických problémů, protože naše jeviště i točna je větší. Doma jsme sice včas kulisy ořízli, ale zde jsme zjistili, že stejně nesedí, takže je naše technika musela rychle upravovat. Myslím ale, že představení proběhlo hezky, ačkoliv si zdejší diváci asi déle zvykali na herce v odlišné interpretaci, než znali z někdejšího pardubického uvedení téhož textu. Proto jim nějaký čas trvalo na hru přistoupit, ale nakonec ji, myslím, přijali.

Nejraději mám tragikomedie
(rozhovor s Gabrielou Vránovou)

Proč jste si vybrala zrovna Divadlo J. K. Tyla z Plzně?
Já jsem si ho až tak nevybrala, protože když mi volal pan ředitel, tak se mě ptal, kdy mám volno, a já mám volno v pondělí. Když jsem se dozvěděla, že je to Plzeň, tak jsem byla ráda, protože Plzeň je rodné město mého muže Jiřího a jeho bratra Jaroslava Kepky. Jaroslav také v Plzni začínal svou divadelní kariéru. Také tam mám několik dobrých kamarádů a Plzeň je vůbec krásné město s velkou divadelní tradicí.
Splnilo představení Vaše očekávání?
Ano, splnilo.
Mluvila jste o tom, že také hrajete hru od Kena Ludwiga, jakou?
V Divadle na Vinohradech hrajeme hru Tenor na roztrhání, moje role Julie, předsedkyně spolku operních nadšenců, je velmi krásná a hraju ji ráda.
Jaké role hrajete nejraději?
Mou doménou a moji láskou je tragikomedie. Teď v poslední době třeba Tobby v Drobečkách z perníku, což je opravdu tragikomická figura, žena, která si pořád hraje na mladou, ač je jí mírně přes padesát. Je to smutné, dojemné a komické současně, to je na tom to krásné.
Která byla Vaše nejoblíbenější role?
To nemohu říct, já jsem hrála tolik krásných rolí. Teď mě čeká něco na Vinohradech, na což se samozřejmě velice těším, protože příští rok máme 100. výročí Divadla na Vinohradech, takže neodpovím i odpovím - je to ta role, která mě čeká.
Hrajete raději před kamerou, nebo na jevišti?
Mám nejraději přímá představení, kdy hraju takzvaně sama sebe, kdy jsem Gábi Vránová a přicházím diskutovat prostřednictvím svých fejetonů, své poezie, poezie jiných básníků, prostě takový velmi komorní, intimní a otevřený večer. Na divadle se musíte shodnout s figurou, kterou hrajete, absolutně se do ní vcítit a vzít ji za svou, i když je třeba protivná nesympatická. Vždycky jsem se snažila i v té nesympatické najít něco plusového, aby to bylo o něčem a abych i o sobě mohla prostřednictvím té role něco říct.
Ovlivní Vás negativní role?
Ne, to se snažím od sebe odhánět. Může mě ovlivnit jedině tak, že to zanechá stopy na mém zdraví, ale aby to ovlivnilo moje myšlení, nebo moje cítění, to ne.
Zabýváte se recitací, kde Vás můžeme vidět?
Přespříští týden, 21. února v 18 hodin budu na festivale Mene tekel v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí číst dopisy Milady Horákové, které napsala před smrtí. Mimo jiné budu vystupovat i v rodišti mého otce, básníka Jaroslava Buriana Vrány. Mám toho moc.
Píšete, také skládáte básně?
Ne, neskládám, já píšu fejetony, vydala jsem knihu Magnetický vítr, která vyšla už dvakrát a je naštěstí rozebraná. Také píši do Divadelních novin, do Světu jsem psala o své cestě do Rigy, kde jsem také měla svůj recitál. Mám tu čest být prvním člověkem, který přednášel lotyšskou poezii v českých překladech v Lotyšsku.
Kdo je Váš nejoblíbenější básník?
Existuje moře nejoblíbenějších básníků, od Jana Nerudy, kterého doporučuji mladé generaci, aby se nedala odradit jeho někdy starosvětským výrazivem a přečetla si myšlenku, obsah, to je něco tak nádherného - a to myslím vážně. Velice miluji Otakara Březinu, nejde jen o jeho mystiku, je to kníže českých básníků, Jana Skácela, miluji i kontroverzního Vítězslava Nezvala, který spolupracoval s totalitním režimem, to mi vadilo, když jsem se to dozvěděla, protože jsem z katolické rodiny, ale na to všechno jsem zapomněla, nechci to znát a například jeho Edison je fascinující věc.

Gabriela Vránová

ROZHOVOR SE ZDEŇKEM HOŘÍNKEM

Sedmý ročník GRAND Festivalu smíchu hodnotí pozměněná porota. Nově v ní působí mimo jiné Zdeněk Hořínek, matador české kritiky a teorie, zástupce Divadelních novin.
Jste na GRAND Festivalu smíchu poprvé, co si od něj slibujete?
Mám moc rád komedii, napsal jsem o ní dokonce knížku a již jsem jich za život opravdu mnoho viděl i jich řadu přivedl na scénu jako dramaturg. Snažil jsem se rehabilitovat feydeauovskou frašku, mám rád také absurdní komiku. Účast na festivalu jsem proto přijal z profesionálního zájmu. Nečekám ale velké překvapení, protože na jeho programu jsou spíše konvenční, očekávatelné formy komedie.
Těšíte se na některou z nich nejvíce?
Již jsem některé viděl, líbí se mi třeba Maškaráda čili Fantom Opery Divadla v Dlouhé. Maratón zase znám jako slavnou inscenaci Divadla Na zábradlí, proto se těším na nové nastudování v Divadle Bez zábradlí, obzvlášť pak na jednoho z herců - zajímavého Filipa Čapku.
Jaký humor máte rád?
Moc se nesměji, když se smějí ostatní, občas se zase směji sólově. Dovedu se smát i při četbě Franze Kafky, hledám humor v Dostojevském, zjistil jsem, že i třeba román Marcela Prousta můžu vnímat v podstatě jako humoristický.
A co vás pobaví v osobním životě?
Nejraději se směji tam, kde se to nesmí. V nitru mě vždy rozesmávaly různé komunistické produkce, třeba pohřeb Klementa Gottwalda. Tehdy jsme povinně čekali ve frontě od Strahova až na Hrad, a když jsme ji po hodinách vystáli, bál jsem se, že se budu smát, že mě zavřou. Mám rád absurdity a trapné situace.