Had na talíři, Dračí zátoka, vodní divadlo, nudle i život na dvou kolech. Vietnam Petra Voldána
Milým vánočním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes člověk, který je ovšem na rozhlasových vlnách jako doma. Novinář, cestovatel a také rozhlasák tělem i duší Petr Voldán.
Petře, dobrý den.
Dobrý den, já se tady jako host opravdu moc necítím. Já si připadám, že jsem tu skoro doma.
Každé pondělí a pátek mohou Petře slyšet naši posluchači tvé glosy a dvě pondělí v měsíci také podvečerním pořad Na cestách s Petrem Voldánem.
Musím opravdu říct, že já se tedy opravdu v Českém rozhlase Hradec Králové jako host moc necítím. Připadám mi, že jsem tady skoro doma.
Bez kufříku ani ránu. Opět jej máš při sobě. A rovnou vytahuješ nějaké zajímavosti.
Říkal jsi, že si budeme povídat o Vánocích, tak tohle je typická vánoční věc z Anglie. Jestli to podržíš. Drž to pevně. Tak, to nám praskl typický cracker, který najdou druhý den, u nás slavíme především 24. prosince, tak 25. najdou při obědě většinou i dospělí hosté na stole. A tam je nějaké překvapení. Tohle jsou takové levnější crackers, tady jsou spíš takové drobnůstky, zvláštnůstky, ale může tam být klidně i šperk klidně, pokud se koupí drahý. A tady sis vyčaroval z crackers.
Přišlo mi líto, že tuto krásnou zemi známe jen přes naše vietnamské prodejny. Tak vznikly televizní Postřehy, tentokrát z Vietnamu.
Petr Voldán, novinář, cestovatel a rozhlasák
To je nějaké malé pravítko. Moc děkuji.
Možná si teď posluchači říkají, s čím si to tam hrají. Jsou to takové zabalené bonbony, které mají dvě takové uši. Tohle je trošku větší, papírové. Takže to je crackers. Ten se se ale objevuje na talíři při obědě jako překvapení až 25. prosince, kdy je vlastně Christmas Day ve Velké Británii.
Evropané myslí dopředu. Kdežto ve Vietnamu žijí lidé přítomností a situaci řeší, až nastane
Milan Bureš vypráví o netradičních místech a zážitcích ve Vietnamu, o tamní kultuře, o setkání se s místními domorodci, o tradicích a zvycích, architektuře i jídle a pododně. Navštívil totiž místa, kde snad ani žádný Evropan ještě nebyl. Srovnává jednotlivé kultury severního, středního a jižního Vietnamu. Příběhy, které zažil během pěti návštěv. A na přelomu listopadu - prosince se do Vietnamu chystá znovu.
Ve velké Británii tedy slaví až 25. prosince?
Ano, 24. prosinec je normální den, děti večer dají buď punčochu nebo prázdný povlak na polštář někam šikovně, aby tam ráno 25. prosince něco našly a rozbalily. A potom se chystá slavnostní oběd. A toho součástí bývají i crackers, ale ony se používají i při různých vánočních podnikových party a podobně.
Ve Velké Británii se také hodně zpívají koledy po ulicích.
Taky se zpívá. Tam se děje ledacos, hlavně se také vaří. Už o tom krásně psal i Karel Kyncl, po kterém jsem byl zpravodajem v Londýně. Ten jejich vánoční pudink, což je, já to řeknu možná trošku moc ostře, taková patlanina s lojem a s kdečím, ale už jsou i schůdné varianty, že je tam víc oříšků a něčeho dobrého. I to je součást britských Vánoc.
Tak to je Santa Claus ve Velké Británii. A co Petře jeho východní bratr Děda Mráz? Ty jsi byl také spoustu let v Moskvě v Rusku.
Mimochodem u Dědy Mráze jsem byl na audienci. U toho, co sídlí ve Velkém Ustugu, má tam takový dřevěný zámeček, bydlí tam se Sněgurečkou, která je jeho souputníci při rozdávání dárků. Já už jsem vozil ve služebním rozhlasovém voze leckoho po těch štacích, kde jsem byl. A vezl jsem i dědu Mráze, protože on bydlel kousek od té své pohádkové vesničky. Tak jsme ho vezli do práce, abychom tam s ním mohli natáčet se zpravodajem naší televize. To byl docela zajímavý zážitek. V Rusku je to prima, protože tam jsme mohli slavit Vánoce dvakrát. Jednak po našem, v době našich Vánoc, a potom, když mají oni své ortodoxní Vánoce 7. ledna.
Pravoslavné Vánoce.
A Nový rok také dvakrát. Buď 1. ledna nebo potom zase 14. ledna na ortodoxní Nový rok. Takže to je docela příjemné mít dvakrát Vánoce. Nebyly tedy většinou ale dvakrát dárky. Jen jednou.
Kdy tam tedy Děda Mráz rozdává dárky? Dvakrát?
Ne, jak to kdo slaví. Ona samozřejmě i komerce vtrhla do Ruska, a protože tam žije spousta lidí i z jiných zemí, tak řada Rusů přešla na to, že slaví i Vánoce s nimi. A pokud jde o stromečky, tak jolky jsou opravdu moc krásné.
Ty jsi zase vytáhl jednu z kufru.
Já jsem si přivezl na stromeček takovou jednu ozdobu, která mi přišla zajímavá a typická. Ona je totiž z březové kůry, je to velice příjemné. My máme slámové, oni mají z březové kůry. A potom mám ještě jednu dřevěnou.
Petře, musíme se také podívat do Vietnamu. Protože to byla tvá aktuální cesta, kde jsi opět natáčel s Českou televizí, s ostravským televizním štábem, Postřehy odjinud.
Postřehy, tentokrát z Vietnamu. Ano, vrátil jsem se asi před 14 dny, je to tedy hodně čerstvé. A zrovna shodou okolností by měl být dnes dokompletován celý seriál 3 dílů. V Ostravě by se na to měli dnes podívat, jak to dopadlo, a mělo by to být hotovo.
Ty jsi mi teď něco dal na hlavu. Řekni, co to je?
Jakubovi jsem půjčil na hlavu kromě sluchátek také konický klobouk z palmových listů. Určitě ho znáte z obrázků jako typickou rekvizitu hlavně lidí, kteří se pohybují na rýžových polích, nebo kávových plantážích. Rekvizitu známou z fotografií. A Jakub teď vypadá úplně famózně.
Ale tohle je prý dámský model.
Je to dámský model, pánský má takovou bouličku na vrchu, trošku se liší. My to v těch našich Postřezích ukážeme, protože mně ten konický klobouk připadal opravdu typický pro tuto asijskou část a pro Vietnam zvlášť. Našli jsme i jejich výrobnu a představujeme, jak se onen konický klobouk vyrábí, mluvíme o jeho historii a tak dál. On se používá také v módě, i světové modelky předváděly tento konický klobouk.
Vy chcete tedy v těch 13 dílech trošku víc představit Vietnam.
Ano, protože mi přišlo líto, protože tuto krásnou zemi známe jen přes naše vietnamské prodejny a onu docela početnou vietnamskou komunitu, která tu žije s námi. Říká se asi 60 000 lidí. A naopak tam ve Vietnamu žije opravdu přes 200 000 lidí, který mají českou zkušenost. Ať tady pracovali nebo studovali. A slyšet tam vietnamskou skupinu, jak na setkání 200 lidí s českou zkušeností hrají od Olympicu Jasná zpráva, tak to se opravdu podívejte na jeden náš díl Postřehů. Až to od března začne Česká televize na prvním programu vysílat. To je zážitek jako hrom.
Máte připraveno 13 dílů. Dá se říci, který je tvůj nejoblíbenější?
Nedá, protože všechny jsou zajímavé. Když budu jen říkat názvy, tak třeba Loutky tančící na vodě je název dílu, ve kterém představujeme světový unikát a tím je loutkové vodní divadlo. A Hradec Králové a loutkové divadlo, známe zdejší Drak. Točil jsem tam všechno, ale aby loutkáři stáli po pás ve vodě, loutky plavaly na hladině a diváci seděli kolem jakéhosi bazénku, tak to je možné vidět jen ve Vietnamu. Natočili jsme i výrobu těch loutek. A já jsem si půjčil rybářský oblek a pokouším se tam ve vodě také jakoby loutkář v uvozovkách krotit draka, který plive vodu. I to je zajímavé. Ale je to víc, například had na talíři.
Had na talíři, to je nějaká místní specialita, nebo pochoutka?
Místní specialita, speciální hadí restaurace z 99,9 procent mužská záležitost, ženám to asi úplně neimponuje. Já jsem dopředu věděl, že nepředstavíme tradiční součást hadích restaurací a večeří, to je pojídání ještě tlukoucího hadího srdce, nebo pití alkoholu s hadím jedem, to jsem dopředu zamítl. Původně jsme nechtěl ani točit s hadem v ruce. Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl krajtu i za krkem, takže to bylo pro mě nepříjemné natáčení. Asi tam bude vidět, že s tím hadem nejsem úplně kamarád, ale zážitek to byl. Dalším fenoménem je rýže a rýžové kaskádové terasové plantáže. Nebo francouzský Vietnam s fantastickou architekturou. Tak jak si má člověk vybrat, co je víc?
Jak to podle vás vypadá ve Vietnamu?
Asi záleží na úhlu pohledu toho, kdo tam jede...
Já se moc těším na záliv Ha Long.
Dračí zátoka Ha Long Bay, to je famózní záležitost. Když si posluchači vzpomenou na jeden z dílů agenta 007 Jamese Bonda, tak ten mezi těmi útesy, které se najednou vynoří z vody, honil jednoho padoucha. To byla záležitost famózní, kterou také ukážeme. A ukážeme třeba i život na dvou kolech, na mopedech. Výrobci mopedů a malých motorek netuší, co jejich výrobky dokáží všechno převést. Viděl jsem chlapa, který vezl na mopedu 5 obrovských autobusových pneumatik. A dovezl, bez problému. Nebo sedací souprava celá na mopedu. A je tam spousta dalších zajímavých věcí. Záclony z nudlí, nudle dlouhé asi čtyři metry visí na sušácích, jako se dříve u nás sušily venku záclony.
A to nejdůležitější, kdy to všechno uvidíme v televizi?
V televizi na ČT 1 to bude běžet zhruba od března. Do té doby o tom budu asi leckde povídat. A pak to poběží asi 3 týdny, 13 dílů o Vietnamu, jak ho mnozí neznáme.
Vietnam očima Petra Voldána. Já moc děkuji za tvůj kufr plný zážitků a vzpomínek.
Já děkuju za příležitost. Nestihl jsem, abychom si tady udělali pravou vietnamskou kávu, která je se sladkým mlékem na dně. Tak někdy jindy.
Říká Petr Voldán, mimochodem také host našeho vysílání na Štědrý den z rozhlasové kavárny. Tak se těšíme zase na jiné zážitky z tvých cest po světě. Děkuji, Petře, na shledanou.
Já děkuji za možnost být tu s vámi, na shledanou, hezký den.
Související
-
Co má společného dnešní škola v Africe s naší první republikou? Petr Voldán zpovídal Jirku Rosu
V pondělí 5. listopadu po 18. hodině byl na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové v pořadu Na cestách s Petrem Voldánem velvyslanec České Skalice pro Afriku Jiří Rosa.
-
Za poklady královských věnných měst putoval Petr Voldán
Po stopách královských věnných měst se vydáme s Petrem Voldánem. Přijměte srdečné pozvání do míst, která čeští králové již od 14. století postupně věnovali svým ženám.
-
Jak se balí na cesty operní pěvkyně? A řídí mezzosopranistka Dagmar Pecková ráda auto?
Do dalšího pokračování talk show Na cestách s Petrem Voldánem v pondělí 16. dubna po 18. hodině jsem si pozval Dagmar Peckovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
