Herec Pavel Soukup: Na dabing se nepřipravuju. V dnešním fofru na tyhle vymoženosti není čas
Patří mezi naše nejznámější herce a dabéry, jeho charismatický hlas je nezaměnitelný. Měl nakročeno i k úspěšné kariéře novináře, ale herecké řemeslo nakonec zvítězilo.
Pavel Soukup vystudoval fakultu žurnalistiky na Karlově univerzitě a o dva roky později dokončil i studium na Divadelní fakultě AMU. „Žurnalistiku bych docela bral. Zkusil jsem ji jako student, elév a stážista. Do redakcí jsem zabrousil a celkem se mi dařilo. Novinářem z povolání jsem nikdy nebyl, ale měl jsem novinářskou legitimaci, a té jsem si velmi vážil.“
Profesně se ale žurnalistice nikdy nevěnoval, v jeho kariéře převládlo herectví. Proč mu dal přednost? „Nic se u mě tenkrát nezměnilo, ani já jsem se nezměnil. Byl jsem pořád stejně líný a z lenosti jsem zůstal u toho báječného hereckého řemesla, které tolik vzrušuje, tolik baví a je tak rozmanité. Kdo ho požije, zůstane na něm drogově závislý.“
Emigraci si rozmyslel
V roce 1968 byl Pavel Soukup na prázdninách v Paříži, která ho velmi okouzlila. Zastihly ho tam události srpnové okupace a sám zvažoval, že se domů už nevrátí, nakonec si to ale rozmyslel. „Mým prvním dojmem na ulici v Paříži byla vůně. Možná tak voněla jenom jedna kavárna, ale já jsem to z Prahy neznal, a tak jsem brouzdal večerní Paříží, ulice mi voněly a já jsem si vybíral lavičky, kde ulehnu. Potom se mi povedlo najít kamarády, a už to šlo jedno za druhým. Věděli, že jsem chudý, že nemám žádné peníze, a tak mi sehnali práci v restauraci, kde jsem sbíral nádobí,“ vzpomíná na okouzlení Paříží.
Ve stejné restauraci ho také zastihla zpráva o okupaci Československa, kterou zprvu vůbec neuměl uchopit. Dokonce napsal své mamince, že už se domů nevrátí. Po měsíci ale viděl vše jinak. „Padla na mě deprese nebo jakási melancholie, začalo se mi stýskat, a tak jsem se vrátil domů. Když jsem ale viděl při návratu u hranic první tank, tak jsem si říkal: ‚To jsi tomu Pavle dal.‘“
Koho dabuje nejraději
České publikum může být za tehdejší rozhodnutí Pavla Soukupa jedině rádo. Obohatil ho o stovky divadelních, filmových a rozhlasových rolí. Patří také mezi nejobsazovanější české dabéry. Jeho hlasem k nám promlouvají například Arnold Schwarzenegger, Robin Williams nebo Gérard Depardieu. Sám nejraději daboval Roberta Redforda. „Je mi sympatickej, už v roce 1967 jsem daboval jeho nezapomenutelný film Bosé nohy v parku. Potom samozřejmě i jeho další filmy, tak nějak jsme se dostali do styku, ale on o tom vůbec neví,“ směje se oblíbený dabér.
Je v dabingu profesionál, ale přesto se mu některé postavy dabují obtížně, jak vysvětluje. „Například byla dlouhatánská scéna ve filmu, jehož název si už nepamatuju, kde Depardieu cosi slaví u dlouhého stolu. Všichni mluví najednou a všichni přes sebe. Depardieu je v tom sice hlavní, ale vůbec to není poznat. Nedá se vyznat ani v jednotlivých replikách. Tenkrát jsme na ten dabing museli tak trochu rezignovat.“
Současná rychlá a hektická doba se na práci v dabingu dost podepisuje. Jak se na role Pavel Soukup připravuje? „Nijak, v tom fofru dneska na tyhle vymoženosti prostě není čas.“
Existuje role, kterou by v dabingu nikdy nevzal a proč? Jak vidí jeho budoucnost? Cestuje raději po světě, nebo se prochází po Praze? Nejen to můžete slyšet v záznamu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
