Hodně nestačí. Musí to být ultra

Poslechněte si další chvilku s češtinou
Slovo ultra se stále častěji používá jako prostředek jazykového zesílení. Co přesně tedy ultra znamená a kdo ho nejčastěji používá?
Slovo ultra má původ v latině, kde znamená „za“ nebo „mimo“. V češtině se dlouho objevovalo jako mezinárodní předpona – známe například výrazy jako ultrazvuk, ultrapravicový nebo ultralehký. Všechna tato slova vyjadřují, že něco přesahuje běžnou míru a všechna se píší dohromady, tedy např. ultrazvuk je jedno slovo s předponou ultra.
V současnosti se ale slovo ultra mnohem častěji používá trochu jiným způsobem. Původní předpona se osamostatnila a začala se chovat jako univerzální intenzifikátor. Místo tradičních příslovcí jako hodně, moc nebo velmi slyšíme slovní spojení typu „ultra dobrý“ nebo „ultra levný“. Je to výraznější, a možná právě proto oblíbené – hlavně v reklamních textech a v neformálním vyjadřování. Pokud se jedná o písemnou podobu těchto spojení, píší se většinou odděleně, tedy např. „ultra zoufalý“ jsou dvě slova.
V této nové, samostatné podobě se začíná objevovat častěji až od roku 2010, kdy se podle dat Českého národního korpusu jeho výskyt v běžné publicistice i na sociálních sítích výrazně zvýšil. Většinou ho slyšíme v mluvených projevech u mladších mluvčích. Dále se objevuje v elektronických textech na sociálních sítích, zejména v diskuzních příspěvcích, kde se pisatelé chtějí vyjadřovat stručně, ale zároveň s výrazně pozitivním, nebo naopak negativním hodnocením.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.