Hrochův Týnec byl městem cukrovarů. Dnes už tam není ani jeden

Hrochův Týnec je město na Chrudimsku, kde žije zhruba 2 300 obyvatel. Za prohlídku stojí místní zámek s přilehlou zahradou nebo kostel svatého Martina. V minulosti tam fungovaly dva cukrovary, jeden z nich byl dokonce největším v Česku.

Minulý rok v Hrochově Týnci oslavili 730 let od první písemné zmínky o obci. Název Týnec je podle otýněné osady, to znamená ohrazené dřevěným plotem. Původně tam totiž byla tvrz, kolem které stála hospodářská stavení.

Název Hrochův Týnec obec přijala až na konci 15. století. Mělo to být podle Mikuláše Hrocha z Mezilesic, který vlastnil místní panský dvůr. Možností je ale více. Označení Hrochův mohlo pocházet ze slova rochání, nebo podle svatého Rocha. Místní obyvatelé používají i zkrácenou verzi. „Název Tejnice pochází z doby, kdy jsme měli německé názvy, což je Teinitz,“ vysvětluje místostarosta Petr Schejbal.

Statek, nebo zámek?

Zámek byl původně velkým statkem a patřilo k němu přes sto hektarů polí. Zellerové z Rosenthalu ho nechali postavit na začátku 18. století. Dodnes se zachovaly dvě vstupní brány. „Máme tady bránu východní a západní. Ty byly za pozdějších majitelů premonstrátů z Hradiska u Olomouce rekonstruovány. Kdybychom se koukli do historie, tak tu vidíme uzavřený hospodářský dvůr, ze kterého se zachoval špejchar a část zámku, která byla v budoucích staletích několikrát přestavována,“ doplňuje místostarosta.

Památná lípa u vstupu na zámek stojí přes 300 let

Na území Hrochova Týnce dříve stály dva cukrovary. Starší a menší z nich byl přímo v obci a výrobu začal v roce 1871. Poslední kampaň proběhla v roce 1969. O rok později začala výroba v novém cukrovaru za obcí. „V porevoluční době to byl druhý největší cukrovar v České republice. Rozlohou své varny byl vůbec největší,“ popisuje historička Hana Stoklasová.

Cukrovarnictví má na českém území dlouholetou tradici. „Ještě za Habsburské monarchie byly české země prvními, kde se dělaly pokusy s produkcí cukru. Patří to k Východním Čechám, protože na slatiňanském panství hrabě Auersperg dělal pokusy s pěstováním javorů. V javorových alejích, které čítaly až desítky tisíc javorů, se snažili získat javorový cukr,“ doplňuje Stoklasová.

Proč musel jeden z největších cukrovarů v Česku ukončit výrobu? Jak dopadly pokusy s výrobou javorového cukru? A kolika přestavbami prošel kostel svatého Martina? Poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio

Související