Jan Bendig pokřtil svou první knihu s názvem Roma boy

Život mu připravil řadu překážek, Honza Bendig je ale postupně všechny překonává a plní si své sny. Do Paláce knih Luxor si pro podpis na nově vydanou knihu přišly davy fanynek,

Odkud jste přijely?

„Z Bratislavy.“

„Z Ostravy“

A už máte knihu?

„Ano!“

A necháte si ji podepsat?

„Ano, to je jasné!“

…

„My jsme přijely z Anglie.“

A jaká písnička se Vám vybaví, když se řekne Honza Bendig?

„Asi Scházíš…“

Honzo, jsi šťastný?

„Ano, jsem. Mě totiž do života pořád vstupují tak nádherné situace, že se pořád musím štípat, jestli je to pravda.“

Moc ti to sluší, dnes jsi celý ve zlatém!

„Já si říkal, že tou zlatou dnes nebudu šetřit. Když se řekne „Roma boy“, vybavím si toho kluka z dětství, který vyšel z romského ghetta, jel do Anglie, pak do Superstar a pak padl na zadek. A jak si potom kupoval zlaté prkotiny, které mu dělaly radost. Takže právě proto mám na sobě tenhle zlatý kostým, protože to symbolizuje celý můj život.“

Dnes tu křtíš knihu, na které jsi spolupracoval s kolegyní z Českého rozhlasu Jitkou Štichauerovou. Kníha je napsaná na základě tvých zápisků.

Obálka knihy Roma boy|foto:Nakladatelství CPress

„Ty já mám už od dvanácti let. Tehdy jsem si začal psát deníky. Ale kniha celá není jen o zápiscích, použilo se jich pár. Já jsem nechtěl, aby někdo cizí viděl, co si do deníků píšu.“

Odkrýváš hodně věcí. Přemýšlel jsi dlouho, že to všechno hodíš na papír?

„Neměl jsem to v plánu. A díky Bohu za Jitku Štichauerovou. Ona neznala mě a já neznal ji. Během společného psaní jsme se vzájemně poznávali a byla to pro nás oba jistá terapie. Já si uvědomil dávno zapomenuté věci. Díky tomu jsem si řekl, proč o těch věcech, které mi život přinesl, nemluvit. Vždyť se může najít někdo, kdo si zažil to samé co já a myslel si, že není cesty ven. Ale ono jo!“

Rád bys tedy své čtenáře motivoval a inspiroval?

Čtěte také

Zpěvák Jan Bendig o nové knize: Je to taková moje svatá zpověď. Popisuji tam i dobu, kdy jsem chtěl se životem skoncovat

„Doufám v to! Vím, že jsem byl na pokraji sil, odpočítával jsem chvíli, kdy skočím z okna. Což jsem naštěstí, hlavně díky rodičům, neudělal.“

Když si dnes tvoji knihu otevřeš a pročítáš si ji, víš, že už bys ten skok neudělal?

„Stoprocentně. Já prožívám panické ataky a tehdy to bylo takové kritické období, kdy mě postihly několikrát za den. Ale pak jsem si uvědomil, že jsou pořád na světě lidi, kteří mě mají rádi, myslím mimo rodinu.“

Honzo, když se řekne romská písnička – která první tě napadne?

„Čajori Romani. Ta je nejkrásnější romská, kterou znám.“