Jeden den Aleše Drymla: dva závody, policejní auto, letadlo a záchranka

Plochodrážní jezdec Aleš Dryml junior má na svém kontě celou řadu úspěchů. Je mistrem Evropy v jednotlivcích, čtyřnásobným ve dvojicích, několikrát se stal klubovým mistrem nejen Česka, ale také Polska, Anglie a Švédska, je i dvojnásobným mistrem republiky v jednotlivcích.

Mluvit budeme nejen o jeho sportovní kariéře, ale také o rodině a o tom, čemu se věnujeme teď, tři měsíce potom, co naposledy závodil na oválu.

Aleš Dryml se narodil v Pardubicích. Jeho otec, také Aleš, patřil k československé plochodrážní elitě, má z mistrovství světa dva bronzy v soutěži družstev. Mladší bratr Lukáš je i juniorským mistrem i vicemistrem světa. Ten už svou kariéru také ukončil.

Jak se cítíte po těch třech měsících? Myslím fyzicky. Odpočinul jste si?
Tak fyzicky se cítím odpočatý. Většinou vždycky, když skončila sezóna, tam byl měsíční relax, pak byl nějaký fyzický trénink, příprava na další sezónu. Teď už to není tak žhavý. Stále sportuju, sport mám rád, mám ho v krvi, ale už to není s vidinou toho, že se musím připravovat na další sezónu a být opravdu fit.

Poslední jízda kariéry Aleše Drymla v Pardubiccích na MČR družstev

A co duše? Nestýská se jí?
To by mohl potvrdit každý sportovec, když celý život provozuje nějaký sport. Já jsem 21 let závodil profesionálně a předtím jsme od dětství jezdili s tátou po závodech. Nebylo to nic lehkého, ale každá kapitola se jednou zavře. Tato se pro mě zavřela úplně. Stále jsem fanouškem ploché dráhy a fandím české ploché dráze, českým klukům, kteří pokračují.

Vzpomenete si, kdy jste dostal svoji první motorku? Máte ji schovanou?
Bylo nám nějakých pět šest let s bráchou a dostali jsme malinkou motokrosovou motorku, 50 kubíků. Nebylo tenkrát úplně jednoduché to sehnat. Jezdili jsme všude, kde se dalo. Schovanou ji nemáme. Ta šla hodně dávno dál.

Pokud si dobře vzpomínám, někde jsem četla, že na nějaký závod jste letěl vrtulníkem, abyste to všechno stihnul.
Ve stejný datum byla Zlatá přilba a finále polské ligy. Nebyl to vrtulník, byla to Cessna. Letěl jsem v průběhu Zlaté přilby, protože jsem postoupil do malého finále, které jsem v historii už jednou vyhrál, a moje vize vždy byla vyhrát Zlatou přilbu. Tak jsem závod opustil, rozloučil jsem se, omluvil jsem se fanouškům, že povinnosti v Polsku volají. Opustil jsem tedy Zlatou přilbu a letěl jsem do Polska. Jel jsem tam jednu jízdu, pak jsem nastoupil ještě jednu jízdu, pak jsem zkolaboval v depu. Nemohl jsem v tom závodě pokračovat dál. Ten den jsem stihnul policejní auto, letadlo, záchranku, chyběli už jenom hasiči. (smích) Byl to hodně divoký den.

Aleš Dryml junior s Alenou Zárybnickou

Pokud jde o ochranné prostředky, které máte na sobě, změnilo se něco za dobu, kdy jste závodil?
Myslím si, že to změnilo, protože když jsme začínali, tak těch chráničů jsme měli podstatně méně než teď na konci kariéry. Těch chráničů na sobě máme dost, přilba je jasná. Myslím, že i závodníci v průběhu let začali dbát víc na bezpečnost. Je to možná způsobeno i tím, že výkon šel dál. Stroj je rychlejší, má více koní a hlavně má víc otáček. Zadní kolo se více točí. Když chytnete nějakou nerovnost, tak se motorka i trochu hůř ovládá. Je živější. Doba se změnila a starší jezdci se musejí přizpůsobovat, zatímco mladí skočí do něčeho, co už je normální. Je to to jejich výhoda.

Zlatá přilba je mezi závody na ploché dráze opravdu legendou. Nepochybuji, že i pro vás je tento závod skutečně výjimečný.
Pardubák, Čech, domácí závod, nejstarší závod na světě, takže pro mě to bylo opravdu něco speciálního. Každý, kdo sem přijede, chce ten závod vyhrát. Pro toho domácího závodníka je to o to těžší. Bylo to výjimečné.

Poslední vyhraný závod za AMK Pardubice a obhajoba titulu na MČR družstev

Minulou neděli jsem mluvila s novinářem Vlastimilem Weinerem a tady je jeho otázka pro vás: „Plochá dráha patří také k mým zálibám, nikdy nechybím. Aleše Drymla bych se zeptal na to, jakou budoucnost má plochá dráha, protože se mi zdá, že to s ní jde ve světě trochu z kopce, když pomineme velmoc, jakou je Polsko. Jakou perspektivu dál má plochá dráha v České republice?“
To je těžká otázka, ale já to trochu rozšířím. V tom sportu, ať je to plochá dráha, nebo hokej, fotbal, je stejná situace. Nábor mladých je všude těžký, protože se změnila doba. Když jsem byl mladý kluk, nebyly telefony, nebyl internet, pořád jsme běhali venku, dělali blbosti. Dneska ta doba je trochu jiná, počítačová. Děti tráví hodně času doma na počítačích a internetu. Nevím, recept neznám, necháme se překvapit. Všichni si tu situaci uvědomují. Příčiny jsou zjevné, mladí nemají ke sportu tak blízko, jako jsme měli my dřív.

Spustit audio