Krizový manažer Hanuš: Dnes stresujeme kvůli všemu a úplně zbytečně
Je zvyklý pracovat pod extrémním tlakem. Řídil velké společnosti, ozdravoval firmy ve velkých problémech. Teď se rozhodl pomoci lidem, aby změnili sami sebe. Říká, že když propojíme sílu naší vůle s hlubokým porozuměním pro to, co je za hranicemi viděného, je šance na změnu. Mým hostem je krizový manažer Jan Hanuš.
Jan Hanuš žije v Hradci Králové. Vystudoval fakultu řízení informačních technologií v Hradci Králové. Celý život se držel faktů, čísel a dat a snažil se o černobílé vidění světa. Teď říká, že chápe koloběh světa bez jakéhokoliv prostoru pro pochybnosti.
Právě na ty pochybnosti bych se moc ráda zeptala. Já totiž pochybnost mám za něco, co vede k dalšímu rozvoji.
No, ne vždy. Když si to vezmeme tak, že by nám měla pochybnost dávat překážky na cestu, tak ano, protože každý rozvoj znamená, že mám nějakou překážku, jdu si přes ni přelézt, tím se posouvám a rozvíjím. Na druhou stranu u těch pochybností platí, že 80% z těch překážek se nestane, ony nepřijdou. To je vlastně jenom scénář, mapa, kterou já si maluju v hlavě. Mozek se pořád snaží něco predikovat, ale když na to nedojde, tak je to vlastně virtuální překážka, se kterou já jsem se nějak chtěl popasovat, ona ve finále nepřišla.
Čtěte také
Když si představím pochybnost na nějaké časové ose a v nějakém geometrickém obrazci. Je pro vás překážka čtverec?
Ne, to bude trojúhelník. To má vždycky tvar nějakého vrcholu. Prostě je tam něco, přes co se člověk musí přehoupnout, takže standardně naskakuje trojúhelník. Já fakt razím teorii, že co pomáhá k tomu vývoji, aby si člověk nezlomil vaz, nezahltil se a neznechutil si to, tak radši menší kroky, menší trojúhelníky a postupně je zvětšovat. Protože řada z těch změn nebo posunů se nestane, protože lidi se leknou, jak je to vysoké nebo jak je to veliké. Takže bych se spíš přimlouval za postupné zvětšování a samozřejmě čím je vyšší, tím dál vidíte a máte jinou perspektivu, rozhled a dáváte si jiné cíle.
Dálnice do Bohnic, tak se jmenuje váš projekt, který můžeme dohledat i na webových stránkách. Jsme opravdu všichni na cestě do Bohnic, pokud mají Bohnice v tomto slovním spojení symbolizovat místo péče o duševní zdraví?
Některým se už podařilo sjet, ale myslím, že většina z nás na té dálnice je. Někdo jede v rychlém pruhu, někdo v pomalém, ale jo. Když se nebude dobře pracovat se značkami, kde se sjíždí do té hezké přírody, tak to hrozí všem, protože prapůvod toho asi je opravdu přehlcení informacemi. A když to jsou fake news nebo úkoly, povinnosti, vlastně zodpovědnost, tak je to hromada, to samo o sobě vás na té dálnici vlastně drží.
Připadá vám, že slovo stres nadužíváme?
Určitě. Já jsem nedávno poslouchal nějaký podcast, kde bylo zmíněno, jak se dřív vlastně léčily otevřené rány, že se přelévaly horkým olejem, tak jsem si říkal, jak jsme zpohodlněli od té doby a co my považujeme za stres, tenkrát lidi standardně vydrželi. Dneska stresujeme kvůli všemu a úplně zbytečně.
Poslední otázku klade umělá inteligence. Pokud by se o vás točila filmová biografie, kdo by podle vás ztvárnil vaši roli?
To je ale hodně složité. Já mám odpověď na to, kdyby to byl herec, protože kdysi dávno moje koučka mě nutila, abych si vybral svého oblíbeného herce a zahrál ho, byl to Sean Connery, kterého miluji. Prostě miluji jeho klid, profil, všechno.
A kdyby to nebyl herec?
Kdyby to nebyl herec, tak by to byl můj syn, ve kterém se vidím ve všech jeho přestupcích, zlobení a tak. To je nekonečná série momentů, kdy se chcete zlobit, ale najednou zjistíte, že se koukáte na sebe, takže on by byl asi nejlepším hercem.
Jak pokračují práce na aplikaci, která má lidem pomáhat s velkými životními změnami? Který start-up ho překvapil? Co pomáhá pro osobní rozvoj a klid? Proč je dobré se na svůj život podívat jako na film o někom jiném?
Související
-
Vysazení motoru se ukázalo jako planý poplach, vzpomíná pilot gripenu Aleš Svoboda
Dokázal to, co se žádnému Čechovi nepovedlo více než 40 let. Pilot gripenu s operačnímu zkušenostmi z armády i ze zahraničních misí se stal záložním astronautem.
-
Hledání v sutinách je týmová práce, člověk musí psovi důvěřovat
David Hynek je profesionální hasič, působí v Ústí nad Orlicí a jako psovod je také členem USAR týmu, který pomáhal naposledy po zemětřesení v Turecku.
-
ADHD je nemoc, kterou si nevybrali děti ani jejich rodiče, vysvětluje klinický psycholog
ADHD se nedá získat výchovou, nikdo si ji nemůže vybrat. Definice říká, že je to porucha typická neurovývojovým opožděním a odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.