Když žena volá k obědu, jde psaní stranou. Jak tvoří Vlastimil Vondruška?

Vlastimil Vondruška jednoduše potřebuje všechny své aktivity ukočírovat: „Jsem zvyklý si svou práci plánovat. Přesně vím, kolik knih mám napsat, kolik stránek denně jsem schopný stvořit. Z toho pak vyplývají volné dny, kdy mohu jezdit na akce. Vyloženě technicistně nepíšu. Musím se do příběhu nějakým způsobem přenést, musí mě políbit múza. Plánuji spíš na týdny. Když mám náladu, chuť a nemusím zrovna pracovat na zahrádce, samozřejmě píšu, ale snažím se dodržovat týdenní limity.“

A aby toho nebylo málo, upletl si na sebe Vondruška podle svých slov ještě další bič: „Napsal jsem divadelní hru Vínem proti pohanství aneb staročeský Dekameron. Momentálně ji secvičujeme. Skromně jsem se obsadil do hlavní role, což mi uždibne další kus volného času. Ale všechny takové aktivity dělám velmi rád. Když sedíte a píšete, to je v podstatě činnost osamělá. Mám rád lidi, mluvím s nimi, miluji komunikaci se čtenáři.“

Recept na úspěšného spisovatele

Zná ho jeden z nejčtenějších současných autorů? Jak se stát velkým spisovatelem? „Když člověk něco začíná, měl by to dělat co nejpečlivěji, nejsvědomitěji. Dávat tam to nejlepší, co v sobě má. Zvlášť historický román je skutečně řemeslo. Musíte vědět, jakého máte čtenáře. Musíte si představit, jaké znalosti průměrný čtenář o historii má. Snažím se ho sice poučit, ale takovým způsobem, aby to nečouhalo jako sláma z bot, aby nemusel běhat ke slovníku, co si to ten Vondruška vymýšlí. Takové romány musí být promyšlené. Musíte vědět, co děláte, proč to děláte a pro koho to děláte.“

Obálka knihy Přemyslovská epopej|foto: Eva Kalhousová

I rodinné zázemí je rozhodně důležité. Vondruškova manželka píše taky. „My jsme spolu studovali. Je historik jako já. Umí si představit, co psaní obnáší. Každá žena má strach, aby se její muž nesedřel. Samozřejmě mě podporuje. Sice vedeme rodinné hádky, ale o jedinou věc. Když si navzájem dáváme přečíst svá díla a ten druhý nás nepochválí tak hlasitě, jak bychom předpokládali. Když mě ze psaní žena vytrhne voláním k obědu, tak se nemračím. Ani náhodou,“ usmívá se.

V říjnu Vlastimil Vondruška vydává Breviář pozitivní anarchie. „Snažím se historické zkušenosti přenášet na dnešní dění, protože historie se neustále opakuje. Jsem přesvědčený o tom, že historie má určité zákonitosti. Nám se nemusí líbit, ale musíme je respektovat. Všechny problémy, které máme, se nakonec vyřeší a dopadnou dobře. Akorát musíme jednat rozumně.“