Laputa
Vzpomínka na „levobočka“ kapely Buty
Když v internetové encyklopedie zadáte slovo Laputa, tak vám vyskočí hned celá řada významů. Je to létající ostrov z knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cest, japonský animovaný film, létající ostrov ve filmu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata, raketový komplex z filmu Stanleye Kubricka Doktor Divnoláska, model automobilky Mazda, město v Barmě, svobodný internetový stát a konečně je to také název české hudební skupiny. Právě za její krátkou existencí korunovanou jediným albem se dnes budeme ohlížet.
Laputa
Když Jan Svěrák natočil za necelý milion korun road movie Jízda, zrodil se hit, jaký nikdo nečekal. Velkou měrou k tomu přispěla i hudba skupiny Buty, jejichž album Ppoommaalluu se stalo šlágrem roku 1994. Tisíce fanoušků se zamilovali do svérázného světa But, ve kterém bylo místo na roztomilé legrácky i melancholičtější polohy. Kladných reakcí se dočkala i další deska Dřevo s megahitem František, který kapela tehdy obehrávala na jedné koncertní štaci za druhou.
V té době se vztahy v kapele poněkud přiostřily a čtvrté – jakkoliv povedené - album Rastakayakwanna vznikalo ve složitých podmínkách a s hrozícím odchodem kapelníkem Radka Pastrňáka. Kramle nakonec vzal cellista Andrei Toader, který později v jednom rozhovoru přiznal, že „odejít prostě musel, jinak by to špatně dopadlo.“
A v té době – tedy v roce 1998 - se začala psát historie kapely Laputa. Toader do ní přizval své nedávné spoluhráče klávesistu Milana Nytru, baskytaristu Petra Vavříka a flétnistu Milana Straku, kteří tak nějaký čas paralelně fungovali v obou skupinách. Doplnili je kytarista Libor Mikoška a bubeník Hanz Machala, pohrobci z tragicky ukončeného Narvanu. Tři roky Laputa seděla ve studiu a pilovala materiál, který v roce 2001 vyšel na debutovém eponymním albu zastřešeným velkým vydavatelstvím BMG. Až teprve poté se Laputa rozhoupala k prvním koncertům.
Pokud máte v sestavě ¾ muzikantů z But, tak se logicky vzájemnému srovnání neubráníte. Společných znaků nalezneme celou řadu – od vzájemné zvukové podobnosti až po lehce ulítlý humor. Laputa lovila v četných stylových vodách od country, přes jazz, rock a až po elektroniku. Většinový autor písní Andrei Toader sice postrádá Pastrňákovo pěvecké charisma, ale jako skladatel dokázal sestavit hitový písničkový materiál. Na albu se vešlo 16 písní, což se s odstupem času ukazuje jako počet mírně nadlimitní. Vedle samotných členů se na desce objevují i Vlasta Redl, hráč na dobro Luboš Novotný a banjista Luboš Malina co by hosté.
I přes nepopiratelné kvality alba a řemeslnou zručnost všech muzikantů, zůstala Laputa přeci jen za očekáváním.
Těžko říct, proč to celé tehdy neklaplo. Z desetiletého odstupu vidím jako hlavní problém v tom, že kapela neměla skutečně velký hit, který by ji dokázal katapultovat do rádií. Laputě také mohlo ublížit, že byla médii a fanoušky brána jako jen vedlejšák But a ne jako regulérní kapela. Svou roli také mohlo hrát vytížení jednotlivých členů, kvůli čemuž Laputa nehrála zas tolik, jak by bylo třeba. Laputa nikdy neoznámila konec, její existence někdy kolem roku 2005 drsně řečeno vyhnila. Posledním koncertem bylo zřejmě hraní 17.06.2005 v jednom zlínském klubu.
Jaké byly další cesty jednotlivých členů? Kapelník Andrei Toader se v Praze živí jako produkční a asistent režie. Podílel se na scénářích parodických pořadů ŠTEINDLER, VÁVRA, ČTVRTNÍČEK UVÁDĚJÍ. Nyní pracuje v reklamě a tu a tam se objeví v nějaké malé filmové roličce. Trio Vavřík – Nytra – Straka je nadále ke slyšení v Butách, se kterými také nedávno vydali nové album Duperele. Libor Mikoška je vyhledávaným studiovým kytaristou a hraje s grunge-punkovou formací Lidopop, bubeník Hanz Machala je k vidění ve formaci Kontrolla.
Tolik naše letní ohlížení se za pozoruhodnými alby nedávné historie. Od příště už obvyklé neonové menu – příští týden si projdeme bilanční album zpěvačky a violoncellistky Dorky Barové a pozveme vás i na její pražský koncert.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
