EVA Z LITVÍNOVA|VŠECHNY ZDRAVÍM A CHCI POTVRDIT,ŽE PIVNÍ TÁCEK VLONI DOŠEL :D
Dana|Zdravím Vás, paní Lucie a taky všechny posluchače. Musím souhlasit s panem Ladislavem a vlastně on mne tak ponoukl k dnešnímu napsání. Můj děda, tatínkův otec byl taky poštmistrem a roznášel dopisy celkem ve třech vesnicích. Začal sbírat známky a protože chodily tehdy dopisy z Argentiny, z Brazílie a různých jiných koutů, kam se vystěhovali lidé z republiky, tak vždycky se zeptal, zda by mu ti příbuzní nedali známku a tak měl děda opravdu nádhernou sbírku za ta léta u pošty. Pak jsme taky měli rodinu v Americe, takže sbírka známek se rozšiřovala. Pak sbíral známky i tatínek, máme několik alb, já jsem to trochu rozšířila o známky z Maďarska, tam obchodovala naše firma, no a teď už nemáme kde vzít, protože vlastně už nikdo moc nepíše. Ale musím říct, že některé známky jsou tak krásné, že se na to občas dívám a je škoda, že to není komu předat.
frantisek svaricek| Dobrý večér p.LUCIE a posl.N.L.Co se týče mě,tak jsem nikdy nějaké zamilované dopiswy holkám nepsál, nemusely holky vědět kde je moje slabina a kde jsu slabý v kranflecích .Dneska si taky dopisuju ,ale to jsou dopisy spíš s úřady ale to za mě vyřídí můj účetni. Samozřejmě mě potěši i dopisy od posluchačů ,které taky dostávám,za které jim děkuju.V dnešní době pohledy k různým přiležitostem píše naše dcera JANA.Přeju posluchačům pěkné prožití velikonočních svátků.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana|Dobrý večer všem. Svého času jsem psala desítky dopisů pořád. Kámošům na vojnu, kámoškám do školy, rodičům, bráchovi, pak se to zúžilo jen na pohlednice a teď sem tam nějaká esemeska a dopisy psát už fakt nemám komu. Dělala jsem i kronikářku, psaní mne velice baví a umím si i vymýšlet, češtinu umím dokonale, ale jak říkám, už nemám komu psát. Takže alespoň někdy tady, že. Tak všem přeju hezký zbytek svátků a pěkný dnešní večer.
Ladislav z Olomouce|Vypadá to paní Jitko, že za pár let nám dopis, hlavně těm mlaším už nic neřekne.a vše se bude odehrávat na počítači včetně uplatnění prvků moderní inteligence. A tak asi nejvíce budu vzpomínat na ty krásné známky plné krásných námětů a míst z celého širého světa. V dětském věku nebylo kluka, který by nesbíral známky. Můj otec pracoval jako pošmistr, takže dopisy i známky byly jeho koníčkem, kterého jsem převzal po něm, já už to nemám komu předat. Né, že by nebylo dost mladých, ale většinou mají úplně jiné sběratelské zájmy, A přitom ze známek se dozvíme dost informací, pro život a i něco navíc, Dopisům už také pomalu odzvonívá a totéž platí pro ostatní poštovní zásilky. Takže zůstali jen skalní sběratelé a to jsou spíše kšeftaři. Protože nemám nikoho v rodině se zájmy o filatelii a je problém, že jsem na to citově vázán slibem otci, že budu pokračovat v jeho zájmu, vypadá to to na to, že fotky budu ukazovat vnučkám a vnukům v naději, že je zaujmou alespoň pěkné obrázky. Pokud by se našel nějaký mladý zájemce s nezištným záumem, tak bych mu známky předal za symbolickou cenu a těšil se s ním. Otec, který pracoval jako poštmistr, byl po revoluci v ůnoru 1948 vyhozen z místa, protože tam chtěli straníka, byl poslán do výroby, byť měl požkozené zdraví ještě z pracovního nasazení v Mnichově.Teď.už mi zůstaly jen vzpomínky a tak si to rád připomenu i poslechem noční linky a jsem rád, že i takto mohu zavzpomínat.
I když dnes bych mohl někoho vyvést Aprílem,tak na to už nejsem a tak ještě dopisy nějaký čas vydrží, protože co není krásnějšího v kontaktu s člověkem, vlatnoručně napsaným.dopisem. Dobrou aprílovou noc všem posluchačům přeje Ladislav z Olomouce, pro dnešní den Hugo .
Michal Sedlák z Myšlína|Klidný večer všem. Zrovna čtu jednu knížku. Jmenuje se Navštivte mne s podzimem. Pojednává o Anně Pammrové, moravské myslitelce, ženě s duší lesa. Dovolte mi připomenout spisovatelčinu duševní spřízněnost s Otokarem Březinou. Ti dva spolu vedli bohatou korespondenci, ale osobně se shledali málokdy. Jejich styk nebyl milostný ani výhradně myšlenkový. Závidím Pammrové, že měla tak dobrého přítele. A závidím Březinovi, že měl tak dobrou přítelkyni. Čtení dopisů dvou takových velikánů neobyčejně povznáší. A psaní takových dopisů je muselo povznášet ještě víc. Mám jedno přání. Tím přáním je potkat se s Annou Pammrovou, tváří v tvář. Asi napíšu dopis. V tom dopise bude moje prosba. Adresa bude scházet, ale to nevadí. Však dopis pro toho nejvyššího dojde vždycky. Klidné usínání.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem linkařům a Vám paní Lucie.Docela zajímavé téma.Mám dosud schované dopisy s přáním k naší svatbě a to z roku 1966.Připomínají víc než vlastní svatbu , jsou hezkou vzpomínkou na jejich pisatele .Z rekreací ,K Velikonocům a Vánocům jsme posílávali i 20 pohlednic či dopisů.Jak šel čas ,dopisy nahradily SMS a e-maily.Je to rychlejší a umožňuje to vzájemnou komunikaci.Na závěr malá zajímavost.Tato zpráva do Noční linky je v pořadí 350 tá.A to sleduji Noční linku teprve čtvrtý rok .Pěkné Velikonoční pondělí všem přeje Váš Sváťa
maruškaD|Milá noční linko, já jsem si vždy zakládala na posílání pohledů, pečlivě jsem vybírala pohledy s obrázky pana Lady, poslední dobou mě Pošta zklamala, několikrát doručila přáníčko až 10-14 dnech. Takže už čelím udiveným pohledům u nás v obchodě po žádosti koupě známky -vy ještě píšete pohledy ?maruškaD
franz|vánioce, velikonoce, přání k svátku, či k narozeninám jedině písemnou formou, klasika, násadkové pero a černý inkoust, je to těch 60 psaní / rok. miluji psaní touto formou a ti, kteří obdrží moji poštu, nedovedou si představit, že by psaní ode mne neodrželi, vzpomínám, že kdys-dávno je již tomu, jsem co-by táborník rozesílal denně 2-3 dopisy, na oplátku mi přicházela pošta před nastoupenou jednotkou táborníčků každý den.........slovo napsané vlastní rukou je dar...............zdravím noční linku z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz
Jana Jirkov|Lucko já patřím k vyznavačům pohlednic, smska či email toto nemůže nahradit, mám ráda když si je můžu vystavit a kochat se jejich krásou. Posílání dopisů a pohledů však nepřeje současná cena známek. Moc krásné jsou pro mě také zamilované dopisy s poezií.
Sylva|Dobrý večer, dopisy, to bylo moje mládí. Na plotě zavěšená dřevěná bedýnka s plechovým víkem - dílo dědečka. A jak nedočkavě jsem vyhlížela zamilované dopisy!
Dnešní schránka v paneláku zeje prázdnotou, protože odmítám letáky. Neposíláme si už ani pohlednice k Vánocům. Proč? Protože pošta šíleně zdražuje! Zas ale na druhou stranu občas ráda využiji té služby že mohu počítačem přes poštu poslat jakoukoliv fotku a ta adresátovi dojde v podobě papírové pohlednice.
