Nedělní Noční linka: Jak ani po úrazu nepromarnit život?

6. červen 2021

Díky čemu jste se po úraze dokázali dostat zpátky do života, který vás baví a naplňuje? Co bylo motivací? A jak moc je důležitá hlava, psychické rozpoložení? Co nebo kdo vám v takovém případě pomohl?

Vrátili jste se po úrazu, následcích nemoci ke svým původním koníčkům, nebo jste si našli nové? Nové přátele, práci a možná i bydliště? Nebo je naopak důležité nezpřetrhat vazby a zůstat tam, kde máte své původní zázemí? 

Příkladem může být Ondřej Zmeškal z Třebíčska, který přišel o zrak, a přesto se nevzdal, sportuje s velkými úspěchy. Navíc teď jako vůbec první nevidomý cyklista chce na tandemovém kole ujet Tour de France, která měří přes tři tisíce kilometrů. Před pár lety se přidal k výpravě českých sportovců na maraton na Velkou čínskou zeď, kde si sice sáhl na dno svých sil, ale maraton zvládl rychleji než řada zdravých kolegů.

Popasovat se s nečekaným obratem v životě není jednoduché, přitom každý rok řeší fatální úraz, případně dopady onemocnění desítky lidí u nás. Ročně ošetří lékaři na chirurgických ambulancích téměř dva miliony úrazů.

Pětinu si lidé přivodí při sportu, o něco méně v práci i ve škole a poměrně velký podíl mají také dopravní nehody. Zhruba každý dvacátý úraz zanechává trvalé následky, většinou jde o lehčí problémy. Ale stále přibývá i těch, kteří mají ze dne na den fatální omezení a život se jim obrátí naruby.

Frantisek svaricek|Dobry vecer p. Romanko a posl. N.L.Ja osobne jsem prodelal dve operace ledvin,pri druhe operaci jsem o jednu prisel,to bylo v r.1968.Dalsi tezky uraz jsem mel tak pred peti lety v mych 74 letech, to byl pad z leseni,to jsem mel tezky otres mozku ,tri zlomena zebra a trikrat zlomenou pater,ale bez poskozeni michy.Nikdy jsem to nevzdal a pokracoval jsem ve sve praci zednika.bez naroku na duchod.Nakonec jsem to dotahl az do starobniho duchodu a presto jedu dal,samozrejme ne tak fyzicky.Mozna mam priznivy osud o kterem tady uz bylo mnohokrat hovoreno.Jeste jednou vas zdravi FRANTISEK ze ZIDLOCHOVIC.
Alena|Dobrý večer všem. Moje kamarádka měla nádor v hlavě. Operovali ji a následky dále neměla, jenže byla těhotná, nikdo nebyl doma a ona potřebovala něco vyndat ze skříně, stoupla si na židli, sáhla do skříňky a skříňka se převrátila. Měla přeražený nos a způsobila si trvalé poškození zraku. Nebyla úplně slepá, ale vyřadilo ji to trvale z pracovního procesu a musela už zůstat doma. Já se s ní kamarádím necelých padesát let, ale můžu říct, že jsem už nepotkala tak pozitivního člověka, vždycky s dobrou náladou, samý vtip, ráda tancuje, zpívá, umí na počítači, který má speciálně upravený, uvaří si, napeče, hraje stolní tenis, mám ji opravdu moc ráda. Akorát ve městě, kde bydlí, není ještě vše tak dobře upravené pro tyto slabozraké občany, aby mohla bez problémů třeba na nádraží, má to dost daleko a tak nemůže úplně sama, je tam spousta překážek, mohla by zabloudit. Na závěr můžu říct, že když jsem já měla problém, mohla jsem se za ní kdykoliv zastavit pro povzbuzení, i když by to vlastně mělo být naopak.