Arnošt|"A Ježíšek není!..." Bylo mi 7 a sestřičce 3 roky. Už si nepamatuji podrobnosti, ale milá sestřička mne musela hodně rozzlobit. Abych se ji strašně pomstil, řekl jsem onu osudnou větu " A Ježíšek není, abys věděla". Následoval velký pláč a vzápětí pořádný výprask. Nyní je nám oběma o 80 let více, ale oba si to pamatujeme a často to dáváme v rámci rodiny k dobru. Dobrou noc. Arnošt
730xxx561|KDYŽ JSTE MLUVILI O TOM FILMU STEBOU NME BAVI SVĚT TAK TY D
704xxx268|DOBRY VECER PANI VANDROVA.NEVITE CO JE S PANI OLGOU Z THAJSKA? DLOUHO NEVOLALA. DEKUJI ZA ODPOVED. S POZDRAVEM VLASTA.
604xxx819|Nevim kolik mi bylo,ale po dnesnim premereni jsem mela 74cm-vlezla jsem tesne pod parapet okna a rikala jak jsem velka!Maminka si to nepamatovala.Jirina*
DrahoslavaNováková|Dobrý večer, moc Vás zdravím a povím Vám moji nejzašší vzpomínku i když není veselá. Pamatuji si, když mi byly čtyři roky a byla jsem u babičky a dědečka rodičů tatínka, jak jsem ležela v manželské posteli deku přitaženou až ke krku a pozorovala jsem cvrkot v tomto pokoji, můj dědeček ležel na samostatné posteli na druhé straně pokoje a kolem byla spousta lidí, dědeček dostal mrtvici a tak přijel lékař, ale dědeček následně zemřel, ale již nevím, zda hned, když jsem tam ještě byla, nebo až později, již se nemám koho zeptat, nikdo z mých blízkých už nežije, stalo se to před šedesáti lety. Mějte se krásně, moc ráda Vás poslouchám a šiju si své skřítky, nebo žehlím atd., miluji mluvené slovo a moc mě mrzí, že se nevysílají rozhlasové hry a jiné podobné pořady. Jdu Vás poslouchat na shledanou. Nováková Drahoslava
731xxx507|JSEM ROCNIK 1941 A JEDNOU JSME VYSLI VEN A NA OBLOZE SE LESKLA LETADELKA ASI TO BYL PRELET NEMCU PO NALETU NA KOLIN VSECHNY ZDRAVIM GABINA
Daniela| Toto téma mě po delší době přimělo k reakci. Moje nejstarší vzpomínka spadá do májových dnů roku 1945. I když mi byly jen dva roky, tak místo fotografického vjemu mám vzpomínku čichovou, cítím nepříjemný pach tabáku. Druhá vzpomínka z téhož časového úseku je hmatová. Cítím dotek krepového papíru.A teď k vysvětlení. Bydleli jsme na faře a v závěru války vyvěsil tatínek na sbor prapor. Bílý prapor s červeným kalichem. Okolo projíždějící rudoarmějci na koních se domnívali, že se jedná o zdravotní středisko a vtrhli k nám domů. Maminka se vyděsila, tatínek ošetřoval poraněnou ruku vojáka. Jeho velitel se chtěl odvděčit a vyzvedl dvouleté batole na koně a ujel s ním na projížďku. Jako dítě jsem v tu chvíli cítila neznámou a silnou vůni laciného tabáku. Jak se maminka vyděsila, je zbytečné popisovat. Vše nakonec dobře dopadlo. Velitel mě vrátil a ošetřeného vojáčka odvezl. A krepovým papírem ozdobili sousedé malou dřevěnou kárku, na kterou mě posadili a vezli na náměstí, kde se oslavoval konec války. Bylo to všeobecné nadšení a veselí. Kdykoliv jsem v životě brala do rukou krepový papír a vystřihovala z něj ve škole kytičky a jiné výtvory, měla jsem příjemný pocit. Možná, že ty vzpomínky umocňují i zažloutlé fotografie s ozubenými okraji, které mám v růžcích zasunuté v rodinném albu. Všem přeju, aby si chránili svoje vzpomínky. Bez nich bychom nebyli tím,čím každý z nás jsme. Dobrou noc.Daniela z Prahy
Jana|Srdečně zdravím Vás a posluchače z Podřipska. Moje první dvě vzpomínky jsou tak z roku 1956, kdy mi byly tři roky - měla jsem červený kabátek a hrála jsem si na dvorku. Vůbec jsem si nevšimla našeho nádherně barevného kohouta, ale ten si mě všiml, nalétl na mne a kloval a kloval, bohudíky se trefil jen do zad. Jak jsem křičela, naši vyběhli a kohouta chytili a a chudák kohout to měl spočítané. Druhá vzpomínka je také "dramatická" - měla jsem moc ráda mamčinu mladší sestřenici a jejího manžela a tito mě k sobě chtěli vzít na víkend. Naši mi to nechtěli dovolit, já se začala vztekat a na ulici jsem ztropila pěknou scénu, brečela jsem, lehla jsem si na silnici, kopala jsem nohama. Taťka mi chvíli domlouval, pak šel na zahradu, vrátil se s čerstvě utrženým proutkem a já na té silnici dostala svůj první a poslední výprask. Od té doby jsem od rodičů nedostala ani facku - nebylo to ani potřeba. Dobrou noc a dny bez "výprasků". Jana
Helena|Omlouvám se předem-možná TOTO k Vám jde i potřetí, zkoušela jsem FB-nejsem"ajťák" moc se nevyznám, ALE mám ZÁŽITKY-třeba pí dr je mohla použít ke zkoumání...
Jsem dítě válečné (*1940 vánoce):
první PAMATOVÁNÍ - před domem na náměstí mě mamka posadila do "sporťáčku, zamávala a taťka - "pan učitel na maloměstě"- si zapálil CIGARETU! Prvně jsem viděla kuřáka-zážitek pro dítě (max) 3 leté. Když jsem to pol etech probírala s rodiči, zdůvodnili to takto: za války byly i cigarety na"lístky, na příděl", se kterým se kšeftovalo, což se nesmělo.Takže tímto aktem dal najevo,že je kuřák!! K nám chodil v neděli (před kostelem)pán, který z kapes vytahoval vajíčka, zabalená v novinách a odnášel si od nás ony lístky na kuřivo!
Druhé PAMATOVÁNÍ válečné: v onom domě na náměstí jsme měli ve sklepě starou postel, na ní fusak a nějaké deky, něco k sezení...a tam jsme se skrývali - naše 4členná a tetina 3členná rodina - když sirény HLÁSILY POPLACH. Zážitky nezapomenutelné,ohromné - které by se nikdy neměly opakovat!!
