Nedělní Noční linka: Žně – symbol léta, nebo nekonečné martyrium?

2. srpen 2020

Letos začaly žně oproti předchozím letům na jihu Čech později. A nejen v tomto kraji. Loni na konci července měli jihočeští zemědělci sklizenou většinu úrody, letos ve stejnou dobu kromě ozimého ječmene nic.

Do polí nemohli vjet kvůli deštivému létu, pole byla místy tak podmáčená, že by s technikou zapadli. Až v posledních deseti dnech se dočkali několika slunečných dnů za sebou, díky kterým začali se sklizní i dalších plodin.

Co připraví příroda, může člověk odhadnout, ale ne přesně naplánovat. Proto je práce v zemědělství adrenalinem, závazkem, ale pro mnohé také něčím, co se nedá opustit. Byť je každý rok jiný a některé situace přináší infarktové stavy.

Proč byste práci v zemědělství za nic nevyměnili? Nebo jste naopak porušili rodinné tradice a už se nechcete dřít při sklizních? Jak se změnily žně? Ať už z pohledu vás, kdo se na nich od dětství podílíte, nebo vás, pro koho jsou „jen“ symbolem léta? Jaká je letošní úroda? Díky čemu se dá vydržet, i když je každý rok co do počasí, škůdců, výnosu… jiný?

Alena|Já si pamatuju žně ještě z mého dětství, to bývalo hodně sucho a vedro, my jsme měli mlátičku doma ve stodole, když se mlátilo, bylo z toho tolik prachu, špíny a plev, že jsme to pak zase dlouho uklízeli. My jsme měli doma docela slušné hospodářství, takže tam bylo práce pořád, nejenom o žních, ale tak to prostě dříve bylo. Když si na to vzpomenu, ve stodole, která byla u domu se mlátilo obilí a my jsme v kuchyni na sporáku vařily s maminkou oběd pro pomocníky, musely jsme mít zavřené dveře i okna, topily jsme si tam, bylo to téměř k nepřežití. Dneska se mi to už ani nechce věřit. Přeji všem hezký večer.
zdenka od pardubic|zdravím všechny ponocníčky ....jsem už starší ročník a ještě si pamatuji ,jak jsem jako školačka chodila o prázdninách na brigádu do družstva,obilí se kosilo jednoduchým samovazačem ,který svázal obilí do snopů a ty jsme potom stavěli do panáků,ještě dnes když si na to vzpomenu tak cítím ty rozpíchané nohy od strniště.Potom se obilí sváželo k mlátičkám,ale ty již obsluhovali dospělí.Dnes vidíme na polích obří kombajny,které obilí dokonale zpracují.Je to za těch 70 let neskutečný pokrok,ale stejně jako tehdy,tak i dnes má hlavní slovo příroda.
Jsem Eva|Žně, jsou pro mě koně za mlatem, tatka a děda s kosou a tvarůžková a škvarková pomazánka.My jsme museli také pomáhat u mlátičky hlídat pytle, nebo sedět nahoře s babičkou a podávat snopy. Všude bylo plno prachu,ale ta radost,když bylo vymláceno a obilï na "hůři" jak se u nás říkalo No a když byla sláma na mlatě žádný tobogán nemohl být lepš,í teda než přišel děda a dal nám co proto.Myslím si že moji vnuci jsou o hodně ochuzeni .Ale to by byl jiný příběh Všechny posluchače zdraví Eva od Brna
Sylva|Jsem z města a kdybych se znovu narodila chtěla bych žít na vesnici. A mít aspoň tu zahrádku. Všimla jsem si že i letos bude hodně ořechů, a ona taková buchta z pomletých ořechů místo mouky určitě není k zahození...No jo ale chléb nás vezdejší....ten si nedáme vzít...