Nový rok stromů

Hovořit o Novém roku stromů v lednu, kdy ještě příroda spí pod příkrovem sněhu, se může zdát nelogické. Avšak ve vlasti Židů v Erec Jisrael, která leží mnohem blíže subtropickému pásmu, je toto datum zcela na místě. Tradice nám říká, že do tohoto dne spadlo ve Svaté zemi nejvíce srážek v podobě dešťů, které jsou pro ni a její obyvatele požehnáním. Po 15. švatu pak deště postupně slábnou a přibývá teplých a slunečných dní. Hospodin vrací novou sílu přírodě a stromům, které se probouzejí k novému životu.

Se svátkem Nového roku stromů se nesetkáme na stránkách hebrejské bible, ale v talmudské Mišně, kterou bychom mohli nazvat šestidílným sborníkem zapsané židovské ústní tradice. Zde, na začátku traktátu "Roš hašana" neboli "Nový rok", je uvedeno, že dvě školy učenců - škola Šamajova a škola Hilelova - se přely, kdy se má slavit Nový rok stromů. Škola Šamajova prosazovala 1. den měsíce švat, kdežto Hilelovi žáci tvrdili, že 15. švatu. Jejich názor byl přijat a stal se halachou - závazným ustanovením. Z této pře lze usoudit, že svátek se začal slavit až koncem období druhého Chrámu, zhruba před dvěma tisíci lety.

Jak ho tehdy předkové Židů slavili, o tom prameny mlčí. Víme však, že v 16. století dali svátku nový mystický význam kabalisté severogalilejského města Safedu. Rabi Jicchak Luria Aškenazi spolu se svými žáky zavedl nový zvyk, podobný slavnostní večeři při svátku Pesach, který nazvali Seder Tu- bišvat. Podobně jako o pesachové sederové večeři, probíhající podle přesných pravidel, se při hostině postupně pily čtyři poháry vína symbolizující však v daném případě čtyři roční období. Za zpěvu písní oslavujících Hospodina a zemi Izraele účastníci pronášeli požehnání a poté jedli různé druhy plodin. Kromě pšenice a ječmene nesměly mezi nimi chybět vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle, které symbolizují plodnost a bohatství Svaté země, jak se dočteme v biblické Páté knize Mojžíšově.

Tato tradice zvláštní večeře na svátek Nového roku stromů Tu-bišvat se dodnes ve své mystické hloubce udržuje v obcích kabalistů Safedu, Tiberiady a Jeruzaléma. Díky tomuto zvyku se takové stolování rozšířilo do mnoha židovských rodin a obcí, kde se i bez mystického náboje stalo oslavou krásy a plodnosti přírody země Izraele.

Důležitou součástí oslav svátku Tu-bišvat je též vysazování nových stromků. Naplňují se tak slova midraše, který praví: "Hospodin řekl synům Izraele: ´Ačkoli kenaánskou zemi naleznete plnou všeho dobrého, neříkejte si: Nebudeme nic dělat, nebudeme sázet stromy. Naopak, budete spěchat s jejich výsadbou. Tak, jak jste přišli do země a spatřili jste stromy, které už před vámi zasadili jiní, tak i vy sázejte stromy pro vaše děti.´"

Svátek se tak v dnešní době stal do značné míry oslavou péče o životní prostředí. Vždyť, jak praví jiný midraš: "Hospodin provedl Adama celým rájem a řekl mu: ´Pohleď, jak krásný je tento svět, který jsem pro tebe stvořil. Chraň ho a pečuj o něj, neboť pokud v něm cokoli zničíš, nebude již nikoho, kdo by to napravil.´"