Objevili jsme jeskyni na Novém Zélandu a dali jí jméno Bohemia

21. červen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radko Tásler sestupuje do 50m hloubky po žebříku

V těchto Záletech se vydáme hluboko pod zem, a to v místech, které osobně v Krkonoších považuji za vůbec nejkrásnější. Mimochodem i Jan Hřebačka, ředitel Správy KRNAP, o tomto místě tady v Záletech prohlásil, že je chrámem Krkonoš.

Mám na mysli Obří důl, kde zůstává trochu utajen vstup do dolu Kovárna. Naším průvodcem v podzemí bude speleolog doktor Radko Tásler. Zamíříme také na Nový Zéland do jeskyně Bohemia.

Geologii jste vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, potom jste pracoval jako geolog a pracuje tak do současnosti. Proč jste si vybral právě tento obor?
Jednak otec byl geolog, čili mě do toho tak trochu donutil. Já jsem nejdřív uvažoval, že půjdu studovat zoologii, protože mám hrozně rád zvířata. Nakonec jsem skončil v podniku v Trutnově. Já jsem sice vystudovaný a i vychovaný Pražák, ale prostě mě to do těch Krkonoš táhlo, měli jsme tam chalupu.

Je pravda, že se v Obřím dole začalo kutat už ve středověku?
Ve středověku ne. Oficiálně letopočet je 1511, ale to je jenom taková zmínka, že přišli horníci z Trutnova kutat do Obřího dolu. To je tak všechno, co my o tom víme. Celá ta staletí pozdější jsou zatím historicky neprobádaná. Z terénu je jasné, že se tam něco kutalo, ale jaký byl rozsah, zatím nevíme. Největší boom těžby pak bylo 19. století.

Důlní vozík

O té době minulé se po Krkonoších vypráví řada legend. Jsou nějaké, které se dají brát jako reálné? Mě zajímá třeba ten Benátčan, který v roce 1456 údajně došel až někam do oblasti Sněžky?
Ono se říká: „Na každém šprochu, pravdy trochu.“ Musíme to brát trochu pohledem odborníka. Já si myslím, že už v těchto dobách do těch Krkonoš hledači kovů pronikali. Ti Slované potřebovali suroviny. Potřebovali železo na výrobu nástrojů. To železo nemohlo být jinde než v Krkonoších nebo v Orlických horách, určitě nebylo v Polabí. Potřebovali měď. Za ní chodili taky do Krkonoš nebo Orlických hor. Pochopitelně potřebovali i zlato, které bylo i v Podkrkonoší, ale opět ta ložiska byla v Krkonoších. Já si myslím, že už tenkrát do těch Krkonoš pronikali. Písemné zmínky o tom nejsou, možná že se objeví někde v archivech. Problém nalézt jejich pozůstatky v terénu je ten, že ta pozdější těžba setřela ty jejich pozůstatky po dolování.

Jaké používali tehdy metody těžby?
Budeme se bavit o tom 19. století. Požívali střelný prach a vývrty pro střelný prach, aby to mohli odstřelit, vrtali ručně. Byly hluboké tak okolo 40 centimetrů. Jeden vývrt tomu horníkovi trvalo vyvrtat tak půl směny a směny byly 12 hodin. Když byl výkonný, tak za tu směnu vyvrtl dva někdy až tři vývrty. Pak se do toho dala patrona střelného prachu a odpálili to.

V roce 2004 jste do Kovárny pustili prvního návštěvníka. Teď nabízíte návštěvníkům dvě varianty prohlídky.
Nabízíme dvě varianty, které jsou nezávislé na sobě. Ten druhý okruh jde do hloubky 50 metrů a je unikátní v tom, myslím v celé Evropě, že se do té hloubky 50 metrů sestupuje po žebřících. Není to jeden žebřík v délce 50 metrů, je to soustava žebříků pětimetrových, mezitím se jde po různých ochozech. Hlavně je to geologicky velice pestré. My jsme většinu toho dolu umyli tlakovou vodou, takže tam jsou vidět geologické struktury, které na povrchu neuvidíte, protože jsou třeba zarostlé.

Výprava do dolu pod Obřím Dolem

Zamíříme na Nový Zéland. Na jižním ostrově objevili členové české speleologické společnosti jeskyni. Jestli to dobře chápu, když někdo objeví jeskyni, může jí dát i svoje jméno?
Samozřejmě. Nejde jenom o to tu jeskyni objevit, ale ono ji musíte zdokumentovat, protože bez pořádné dokumentace vlastně není objevu.

Ta jeskyně, o které mluvím, se jmenuje Bohemia. Je tento kraj bohatý na podobné útvary?
Je to taková oblast, která není vůbec turisticky navštěvována. Když tam přijedete do toho tábora k té jeskyni, tak si můžete být jistá, že tam měsíc nepotkáte živáčka. Maximálně se na vás přijde podívat místní jeskyňář. Celá ta oblast je nesmírně bohatá na jeskyně. Naše jeskyně Bohemia po těch několika výpravách, co jsme tam uspořádali, má dneska skoro 12 kilometrů, ale kousek vedle asi kilometru od toho vchodu je jiný jeskynní systém. Ten se bádá mnohem více let než jeskyně Bohemia a to má dneska mezi 50 a 70 kilometry.

Při posledních Záletech seděl na vašem místě autor průvodců a dětský lékař Ladislav Hanousek. Je tady jedna otázka, kterou tu nechal pro vás. „Takové podzemní štoly a doly mám moc rád, byl jsem v řadě dolů a muzeí. Mě fascinovalo, jak ti naši předkové dokázali z té hromady kamene vydobýt minerály a kovy, které jsou v této hromadě kamene ukryty. Jak dokázali vymyslet způsoby, jak z kamene ty kovy dostat? Kde zpracovávali ty kovy? Jak odváželi do nějakých metalurgických závodů ten kámen ze Sněžky?
První přebírání rudy podle kvality už bylo v podzemí. Oni třídili rudu železa, tu nechtěli. Zbylou rudu vytáhli buď na rumpálech, něco vynesli nahoru. Tam je taková plošina u vstupu do podzemí u štoly Barbora. Tam byla bouda na třídění té rudy. Tam už to třídili podle kvality. Potom to museli nějakým způsobem dopravit na první úpravnu. Nejdřív byla při odbočce do Modrého dolu. Tam se ruda už drtila podle kvality. Drtila se s vodou na velmi jemný materiál. Pak se to dopravovala do hutí do Pece, zvlášť arzenová ruda a zvlášť drcená ruda, protože to zpracování je úplně odlišné. Jak to dopravovali, přesně nevíme, ale pravděpodobně nějaké koňské potahy. Protože se tam dolovalo i v zimě, tak možná normálně na saních. Toto jsme ale v historických materiálech neobjevili. Vlastní tavba těch rud, pak už hutnické zpracování bylo asi nesmírně složité, protože jednak museli oddělit tu měď od ostatního. Pravděpodobně to šlo do těch pecí několikrát na tavbu, ale v tom zatím bádáme. Zpracování arzénové rudy do detailu neznáme, nevím o tom moc, protože arzen je dneska škodlivina, takže se nikde nezpracovává, takže ty technologie, které pro mě byly tenkrát samozřejmé, my zatím neznáme.

Příště bude na vašem místě sedět skvělá snowboardistka Ester Ledecká. Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa ve snowboardingu. V roce 2014 vyhrála poprvé závod Světového poháru a letos v paralelním slalomu zvítězila a stala se mistryní světa. To je příležitost pro vás. Jakou otázku byste jí tady nechal?
Předpokládám, že si občas vyjede i na krkonošské svahy, že není jen v cizině. Jestli se na těch přelidněných krkonošských svazích nebojí?

Radko Tásler s Alenou Zárybnickou
autor: ZAR
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.